Francouzská revoluce

1789 = dobytí Bastily – 1799 = Napoleon císařem
heslo revoluce: Svoboda – Rovnost – Bratrství

Doba, kdy si žádný Francouz nebyl jist svým životem. Politická situace se velmi rychle měnila. Kdo byl v čele dnes, mohl být již zítra gilotinován.

Poměry ve Francii před začátkem revoluce

Obyvatelé Francie děleni do tří skupin:

Duchovenstvo (1%)
Šlechta (2%)
3. stav (97%) – prostí lidé, buržoazie (obchodníci, rentiéři), inteligence (lékaři, právníci, učitelé), řemeslníci, dělníci, chudina na venkově a nevolníci

Příčiny revoluce:

1. a 2. stav nemusel platit daně = 3. stav měl veškerou daňovou zátěž (museli platit daně podle počtu komínů a podle oblečení) => nedostatek financí
nákladný způsob života královského dvoru ve Versailles
absolutistická vláda panovníka Ludvíka XVI – odmítl ekonomické reformy Turgota a Neckera
účast v nákladných zahraničních válkách
církev vlastnila 1/10 půdy
neúroda obilí a nedostatek chleba

Průběh revoluce:

podmínky pro revoluci připravilo osvícenství
za vlády Ludvíka XVI. se státní dluh ztrojnásobil a proto Ludvík svolal zasedání generálních stavů, které měly schválit zdanění 1. a 2. stavu (víc jak 175 let GS nebyly svolány)
3. stav se prohlásil za národní shromáždění – cíl vytvoření ústavy a ukončení absolutismu = král se rozhodl proti poslancům zasáhnout silou = povstalci dobyli vězeňské opevnění Bastilu – symbol královské moci (14.7. 1789 – dodnes ve Francii státní svátek)

Příslušníci třetího stavu se k těmto povstalcům připojili a vytvořili Národní gardu – ozbrojení dobrovolníci připraveni prosadit ústavu – vůdce markýz La Fayette (hrdina Americké revoluce)

symbol revoluce – trikolóra
vznikly komuny (obecní rady) – převzaly moc za královské úředníky
na venkově vypukla selská válka proti feudálům, panoval tam „velký strach“ bohatých, protože docházelo k vypalování jejich obydlí či dokonce zamordování feudálů samotných
poddaní odmítali plnit své povinnosti, odmítali odvádět daně.
docházelo k emigraci šlechty (hlavně do Říše)

Výsledky a pokračování revoluce:

Národní shromáždění zrušilo feudalismus
1. a 2. stav zdaněn
zajištěna rovnost před zákonem
zrušena robota za výkup
církev podřízena státu
přijata Deklarace lidských a občanských práv – zaručení svobody, rovnost před zákonem, nedotknutelnost soukromého vlastnictví
v červnu 1791 se Ludvík XVI. pokusil o útěk – byl však poznán (dle své podobizny na minci) v jednom hostinci, ve kterém se zastavil – měla to být poslední zastávka před opuštěním Francie.
v září 1791 byla přijata ústava = Francie se tím stala konstituční monarchií
na politické scéně se objevilo několik politických klubů:

Jakobíni (radikální inteligence) – vůdce Robespierre,
Kordeliéři (vydávali noviny Přítel lidu) – vůdci Marat a Danton
Girondisté (liberální buržoazie)

politické kluby spolu soupeřily o moc v Národním shromáždění
příprava války – chtěli touto cestou definitivně zlikvidovat plány emigrace na obnovení monarchie a zároveň posunout hranici Francie s Německem na Rýn. Válku podporoval i král, ale z opačného důvodu. Král doufal v porážku revoluční Francie a tím ve změnu poměrů a ke znovunastolení jeho absolutistické vlády.

Na jaře roku 1792 Francie vyhlásila Rakousku válku. K Rakousku se přidala Anglie a Španělsko, a tím vznikla první protifrancouzská koalice.

RA + AN + ŠP X Francouzští revolucionáři
bitva u Valmy (píseň Marseillaisa [Marsejéza]) – revolucionáři z Franci obsazují Belgii a levý břeh Rýna
RA – PRUSKO X Francouzští revolucionáři

V srpnu 1792 v Paříži vypukla revoluce rovnosti. Byl hledán viník všeho špatného. Onen viník byl nalezen v králi, který byl záhy sesazen a zajat. Tím ve Francii skončila konstituční monarchie a byla vyhlášena REBUBLIKA = 22.9. 1792

zaveden revoluční kalendář
zvolen konvent (- zákonodárný sbor)
v lednu 1793 král popraven (gilotinován) a v říjnu i jeho žena Marie Antoinetta
nejdříve měli převahu Girondisté, později Jakobíni – vytvářili silnou ústřední vládu, centralizovali moc, rozprodávali konfiskovanou půdu chudým rolníkům, zavedli výbory a komise – nejdůležitější byl výbor pro veřejné blaho – zásobování, válečná výroba, obrana země, zahraniční politika nebo výbor veřejné bezpečnosti .bojoval s nepřáteli revoluce)
ve Vendeé (pays de la Loire) vypukly protirevoluční vzpoury, většina problémů se začala řešit revolučním terorem – gilotinou, kterému zpočátku podléhal skoro jen 1. a 2. stav

Pod gilotinou skončil i Danton – „revoluce požírá vlastní děti“. Robespierre se snažil zavést „novou republikánskou morálku“, což souviselo se zaváděním kultu nejvyšší bytosti (kultu rozumu).

1794 byli Jakobíni svrženi, Robespierre spolu se svými přívrženci zatčen (asi 20) a příští den bez soudu popraven
s terorem byl spjat i Marat (byl zavražděn venkovskou dívkou Charlottou Cordeiovou jehlicí do vlasů)

Období direktoria (1794 – 1799)

k moci se dostala buržoazie, která zbohatla za revoluce („Bahno“, Girondisté)
rušeny revoluční orgány a zaveden teror proti Jakobínům (včetně poprav) „bílý teror“
byl zakázán a zrušen klub Jakobínů
nastává pohodlnější život (salóny, společenský život, výstřední móda, uvolnění mravů).

Roku 1795 se konala velká povstání lidu. Lidé vtrhli do konventu a žádali chléb a ústavu z roku 1793 – povstání byla potlačena vojskem = následovaly popravy nebo deportace na galeje

r. 1795 zvoleno pětičlenné DIRECTORIUM + rada pětiset + rada starších – moc udržována pouze pomocí armády a policie =
povstání royalistů (potlačeno poručíkem dělostřelectva Napoleonem).
Direktorium vyhlásilo, že kdo bude obhajovat monarchii nebo ústavu z roku 1793, bude zastřelen.

Roku 1797 bylo odhaleno spiknutí rovných (řemeslníci, střední buržoazie) – vůdce tohoto spiknutí byl Gracchus Babeuf – tvrdil že revoluce přinesla výhody jen bohatým a měla by pokračovat, aby byla odstraněna nerovnost – požadoval společné vlastnictví výrobních prostředků (rovnostářství. – spiknutí však bylo prozrazeno a Babeuf popraven

Zahraniční politika v období direktoria

Francie anektovala Belgii, ovládla břeh Rýna a r. 1796 začala válčit proti Itálii.
vznikly tzv. sesterské republiky (území závislé na Francii tzv. satelitní republiky, Francie jim přinášela svobodu, republikánskou ústavu, byly zde rušeny feudální povinnosti, zaváděny demokratické svobody – svoboda tisku, shromažďování,…)
v severní Itálii byli vznikla zde Ligurská republika (s hlavním městech Janovem)
pod Alpami vytvořili Cisaplinskou republiku (s hlavním městem Milánem)
Římská republika = papežský stát
Parthenská republika s hlavním městem Neapol
Helvétská republika ve Švýcarsku
Batávská republika v Belgii – zde vládl Napoleonův bratr Gerome).

Posledním protivníkem Francie zůstala Anglie – prvním krokem bylo přerušení spojení Anglie a Indie, dále Napoleon podnikl tažení do Egypta a Sýrie – zvítězil v bitvě „pod pyramidami“, pak se ale začaly projevovat problémy (obtížné spojení s Francií, podnebí, nemoci). Společně s vojáky Napoleon přivezl do Egypta vědeckou expedici, která zde začíná studovat starověkou kulturu.

Francouzi byli však poraženi v bitvě u Akkry
1799 – Napoleon učinil převrat – vládl 15 let – nejprve jako první konzul, pak jako konzul na doživotí, nakonec jako císař.

Napoleonův převrat znamená konec Velké Francouzské revoluce .

Význam Velké Francouzské revoluce:

politicky a ekonomicky sjednotila zemi
zbavila Francii starého královského absolutistického režimu
vytvořila první moderní občanskou společnost a armádu
byla vzorem pro ostatní státy – dodnes se myšlenky revoluce projevují

Napoleon Bonaparte (1769 – 1821)

dokonalý vojevůdce, stratég, politik
Napoleon Bonaparte byl tzv. malý – velký muž, který se nesmazatelně vepsal do dějin celé Evropy
narodil se na Korsice v rodině právníka ( otec Carl Maria Bonaparte, matka Leticie Bonaparte)
v mládí velmi „hyperaktivní“ a zlobivé dítě
měl 3 bratry (Lucien, Jerome a Guiseppe) – s nejstarším Guiseppem poslán na sever Francie (Brienne – le Chateau) za účelem studia vojenské školy
spolužáci mu přezdívali: „La paille au nez“ = „ Sláma v nose“ kvůli jeho korsickému přízvuku. Ke svému rodnému ostrovu se hrdě hlásil
dále vystudoval vojenskou akademii v Paříži, vstoupil do francouzské armády, stal se poručíkem, později velmi schopným generálem
vedl skvělá tažení (v Itálii, v Egyptě: „Vojáci, vzhlíží na vás 40 století!“)
1799 státní převrat = konec direktoria = jmenován 1. konzulem (ze tří) v čele republiky
1804 = NB císařem

Politické zásluhy:

vytvořil občanský zákoník, který zajišťoval: náboženskou svobodu, právo na práci, muž má absolutní postavení v rodině
uděloval privilegia za vojenské zásluhy
zřídil tajnou policii
podporoval soukromé podnikání
nechal vystavit nové cesty a přístavy

Dobyvačné války:

zaměřil se na Anglii (velký konkurent Francie)
1805 – bitva U Trafalgaru = Francie (NB) X Anglie (Nelson) – Napoleon prohrál
1806 – NB vyhlásil kontinentální blokádu proti Anglii = evropské země nesmí obchodovat s Anglií = snažil se oddělit Anglii od evropských států (ovšem zboží do Anglie dováženo „na černo“)
1805 – bitva tří císařů U Slavkova (Austerlitz) = Francie (NB) X Rakousko (František I.) + Rusko (Alexander) – Napoleon vyhrál
později porazil Španělsko, Neapolsko, Sev. Itálii, Prusko, část Polska atd.
1812 – 1813 – VELKÉ RUSKÉ TAŽENÍ – 600 000 vojáků NB směr Moskva, obrovská zima, nedostatek potravy rozložilo celou francouzskou armádu, zpět se vrátilo pouze 50 000 vojáků
1813 – bitva u Lipska = „bitva národů“ – NB poražen
postupně NB prohrával všechny války – r. 1814 se zřekl trůnu a odešel na ostrov Elba – útěk r. 1815 = stodenní císařství (jeho poslední krátká vláda ve Francii) ALE poražen v bitvě u Waterloo – odvezen na ostrov sv. Heleny do vyhnanství – tam i umírá (zřejmě na otravu arsenikem)

Napoleonovo soukromí:

samotářský, rád četl, měl mimořádnou paměť, lozil po čtyřech po mapě a zkoumal terén
byl zván do pařížských salónů
1. manželka Josefína („ Josefíno, nemyj se, za týden přijedu“), 2. Marie Luisa (dcera císaře Františka I.) – s ní měl syna Napoleona Orlíka – zemřel velmi mlád
nemoci NB: žaludeční vředy, trávící poruchy, hypofýzní dysplazie – porucha růstu

Vídeňský kongres

Metternichovský systém = heslo: Jednota v různosti
OBDOBÍ RESTAURACE = návrat bývalých panovnických dynastií na trůn
nejvýznamnější mocnosti, které se sešly ve Vídni, měly jednat o uspořádání moci po svržení Napoleona.
hlavní mocnosti: vítězové nad Napoleonem = Rusko, Prusko, Rakousko a VB
důležitou roli zde hrál ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a kníže Metternich, pruský král Fridrich Vilém III. a francouzský ministr zahraniční Talleyrand – který uplatňoval tzv. „princip legitimity“ = panovník z rodu Bourbonů je zákonným představitelem.
výsledkem Vídeňského kongresu byl Pařížský mír (přerušen 100denním císařstvím).

Cíle:

ukončit války, obnovit politické poměry k roku 1792 (anulovat územní změny, ke kterým došlo v důsledku válek)
restaurovat poměry ve Francii (návrat dynastií a obnova absolutismu)
vznik Svaté aliance jakožto spolku, který má zabránit revolučním myšlenkovým hnutím. V případě vypuknutí revoluce proti ní okamžitě zasáhnout (i vojenskou silou), k alianci se přidali téměř všichni provinilci (ne Anglie)

Územní změny:

hranice Francie se vrátily k roku 1792 = na francouzský, španělský a neapolský trůn dosedli opět Bourboni
Rusko získalo většinu bývalého Polska a Finsko
byly vytvořeny personální unie (spojení Švédska a Norska; Holandska a Belgie).
Švýcarsko získalo tři nové kantony a neutralitu
Prusko zůstalo rozdrobeno ALE získalo území v Sársku, Porýní a Vesfálsku
Rakousko získalo Lombardii, Benátsko, Tyrolsko, Dalmácii a Istrii na Jaderském pobřeží, Terst ALE muselo se vzdát Nizozemí
Británie si udržela své území (Kapsko, Ceylon, Malta)
Vídeňský kongres znamenal vyrovnání sil mezi pěti velmocemi (Rakousko, Rusko, Francie, Prusko, Velká Británie)
znovuobnovené Polsko připadlo Rusku (kongresovka), nastává zde rusifikace

V roce 1815 (po bitvě u Waterloo) dochází k uzavření druhého pařížského míru = Francie musela platit válečné reparace a vydržovat na svém území 500 000 cizích vojáků a vrátit Itálii umělecká díla

Vznikl Německý spolek – sdružoval 35 německých států = monarchií, 4 svobodná města – Hamburg, Brémy, Lübeck, Frankfurt nad Mohanem). Členy Německého spolku se stalo i Prusko a Rakousko. V čele stál spolkový sněm.

Kvietismus = „Evropa je unavena válkami a revolucí, je nutný klid a pořádek, přičemž tento stav zajistí policie, církev a cenzura.“ (Metternich) = 1815 – 1848 doba Metternichova absolutismu = snaha o status quo = neměnnost

Kníže Metternich = Klement Wenzel Lothar Metternich (1773 – 1859)

„četník“ či „kočí Evropy“ = vynikající diplomat
narodil se 1773 v Koblenci
vyrůstal ve šlechtickém prostředí v Porýní = jeho otec diplomat u trevírského dvora
1794 vstoupil do diplomatických služeb Habsburské monarchie – úřad vyslance v Drážďanech, Berlíně a Paříži
1809 – 1848 = rakouský ministr zahraničí
1821 = státní kancléř
1814 – 1815 = pořádal ve Vídni mezinárodní kongres – podpořil myšlenku Svaté aliance – systém vydržel až do Krymské války (1853 – 1856)
oženil se s bohatou moravskou šlechtičnou Eleonorou Kounicovou
zemřel 1859 ve Vídni, pochován v Z. Čechách
prosazoval zásadu konzervativního pořádku a legitimity
potíral všechna liberální a národní hnutí
protinapoleonský postoj

Průmyslová revoluce

přechod od řemeslné a manufakturní výroby k výrobě tovární (použití pracovních strojů a nových technologií) – zpočátku vůdčí role Anglie („dílna světa“)
dělba práce
předpoklady: akumulace kapitálu (potřebný obnos peněz k podnikání), levné suroviny z kolonií, odbytiště výrobků, pracovní síla
svých odborníků si Anglie cenila, ale zakazovala jim stěhovat se, aby nevyvezli své poznatky do ostatních částí Evropy
vedoucí roli v průmyslu postupně získali: Anglie, Belgie, USA, Německo, Rakousko, sev. Itálie

1. fáze PR

60. léta 18. století – 30. léta 19. století
využití páry, stavba železnic, továren, průplavů, silnic a továren
nejdříve pokroky v textilnictví = John Kay – tkalcovský stav 1763, James Hargreaves – spřádací stroj Jenny 1764, Edmon Cartwright – mechanický tkalcovský stav 1785
James Watt – parní stroj – 1785 = symbol revoluce
Georgie Stephenson – první parní lokomotiva – 1814 = vrchol revoluce
Robert Fulton – parník – 1807
lidé se z venkova stěhovali do měst za prací v továrnách ALE bydleli ve špatně postavených domech s nehygienickými podmínkami a pracovali za nelidských podmínek za nízkou mzdu (i ženy a děti)

2. fáze PR

polovina 19. století – poč. 20. století
využití elektřiny = technicko-vědecká revoluce = řada převratných objevů
Gramm – vynález dynama – 1769
Nikol Tesla – sestrojil alternátor
Thomas Edison – gramofon – 1877 a žárovka – 1879
Alexander Bell – telefon – 1876
Isaak Singer – šicí stroj – 1850
Alfred Nobel – dynamit – 1867
Pierre a Marie-Curcie Sklodowska – zkoumání radioaktivity – objev radia – 1898
Jean Lenoir – čtyřdobý motor
Carl Benz a Gottlieb Daimler – první automobil – 1885
John Dunlop – pneumatika – 1888
roku 1889 je při příležitosti světové výstavy v Paříži postavena Eiffelova věž (jejím autorem byl francouzský inženýr Alexander Gustave Eiffel)
roku 1895 bratři Lumiérové uspořádali první veřejné promítání filmu v Paříži
roku 1903 bří Wrightovi poprvé úspěšné letí letadlem s benzínovým motorem
roku 1904 John A. Fleming vynalézá první diodu
roku 1912 Henri Ford začíná hromadně vyrábět motorová vozidla (heslo: „Každý Američan bude mít vlastní vůz!“)
roku 1927 je promítán první ozvučený film Jazzový zpěvák (USA)
v ČSR byl prvním ozvučeným filmem film K. Antona Tonka Šibenice

Železniční doprava:

roku 1837 byla otevřena první železnice v Rakousku (z Vídně přes Moravu do Polska, měla odbočku do Brna, Olomouce, Opavy)
roku 1845 byla dráha protažena z Olomouce do Prahy
roku 1848 postavena dráha z Vídně do Prešpurku (Bratislavy)

Technika v Rakousku

bratranci Veverkovi vynalezli ruchadlo
železniční, říční doprava – J. Gerstner, syn Fr. Gerstner, J. Božek,
J. Ressel – lodní šroub

3. fáze PR

od pol. 20. století
využití složitých zařízení a komunikačních technologií všeho druhu – moderní stroje řízené počítači, mobilní telefony, internet atd. atd.

Důsledky průmyslové revoluce

Rozvoj výroby

rozvoj strojírenství – vzrůst poptávky po železné rudě, uhlí, nové metody výroby oceli
rozvoj chemie – poznatky užitečné v barvířství, běličství a tiskařství

Rozvoj dopravy (hlavně železniční – spotřebitelé železa a uhlí, budování kolejí, nádraží)

rozvoj říční a námořní dopravy (stavba průplavů)
budování mostů (první železný most – přes řeku Severn
budování silnic

Rozvoj obchodu

myšlenka free trade (svobodný obchod)
rozvoj bankovnictví – vznikají moderní peněžní ústavy

Sociální důsledky

růst počtu obyvatel
obživu lidí zajistila agrární revoluce, průmyslová revoluce zajistila práci
snížila se úmrtnost (zdokonalení hygieny, lékařské péče, menší hlad)
urbanizace = vznikají velká městská průmyslová centra, stěhování do měst
vytvoření průmyslového proletariátu (dělnictva) = proletarizace
postupně vzniká dělnické hnutí – dělníci dostávali nízké mzdy => vykořisťování = na konci 18. st. rozbíjení strojů – příčina bídy dělníků = ludismus – nazván podle Neda Ludda
vznikly odbory (sdružení pracovníků stejného zaměření)

Politické směry v 19. století

VFR zanechala bohatý odkaz myšlenkovým a politickým směrům, jejíž programy vycházely z jejího dědictví a to hlavně z Prohlášení práv člověka a občana

LIBERALISMUS – poč. 30.l. 19. st.

vznikal v Anglii a Francii, ale šířil se taky ve stř. Evropě
myšlenky liberalismu vyrůstaly hl. z Prohlášení práv člověka a občana za VFR
HOSPODÁŘSKÝ LIBERALISMUS – důraz na zásadu volné soutěže a svobodného trhu aniž by stát zasahoval, podporován hlavně podnikateli, výrobci, obchodníky

Program:

jedinec nemá být omezován státem, pokud neškodí jiným a neporušuje zákony
stát má naopak jedinci zajišťovat svobodu slova, podnikání, myšlení, projevu, obchodu, náboženství a podnikání
hlavní politické rozhodování mají mít ti, kdo jsou hmotně nezávislí a ti, kdo platí daně
ideální forma vlády: konstituční monarchie
kritické stavění proti klerikalismu = církvi

NÁRODNÍ HNUTÍ = NACIONALISMUS – 20. – 30.l. 19.st.

objevil se v Německu, Itálii, VB, Francii, Rusku (= ve všech zemích s jinými zájmy)
byl vytvořen nový názor na národ a jeho poslání, příslušník národa = vlastenec
„Národ je pospolitost občanů, kteří jsou si rovni před zákonem a tvoří velikou skupinu díky svým společným zájmům. Jejich úkolem je sloužit těmto zájmům“
něměcký filosof HERDER: „ Národ je určen společnými dějinami, jazykem a kulturou“
národní hnutí se projevilo hlavně v boji za nezávislost

CHARTISMUS – konec 30.-začátek 40.l. 19. st.

vznik v Anglii – zakladatel William Lowett – Sdružení dělníků za lepší mzdy 1836
hlavní cíl: volební reforma
Charta lidu: požadavky na volební právo pro všechny muže, tajné volby, platy pro členy parlamentu ALE parlament chartu odmítl = stávka = poražena
chartistické hnutí nezaniklo, ale mělo velký ohlas ve FR, N, R-U a zůstávalo polit. silou 40. let

SOCIALISTICKÉ UČENÍ – konec 30.-začátek 40.l. 19. st.

požadavky: zavedení nemocenské, chudinské a starobní péče, zkrácení pracovní doby na 10 hodin
GRACH BABEUF – obhajoval rovnostářský komunismus jako lék na sociální neřády
HENRI DE SAINT-SIMON – každý má pracovat dle svých schopností a možností a pomáhat v duchu křesťanské solidarity
CHARLES FORIER – nespravedlnost viděl v systému rozdělování – podal návrh na přestavbu společnosti = všichni by společně pracovali a rozdělovali si výdělek rovným dílem – odmítal obchod a velký průmysl
ROBERT OWEN – zavedl ve svých prádelnách sociální zabezpečení, což předstihovalo svoji dobu
LOUIS BLANC – navrhoval odstranit soukromý majetek = socializace velkých podniků, bank, dopravy a převést výrobní prostředky do rukou komun

PROUDHONISMUS – 40.l. 19. st.

PIERRE PROUDHON – označil velké vlastnictví za krádež, navrhl společnost drobných samostatných výrobců, kteří se mají sdružovat a vyměňovat zboží na základě sociální potřeby
AUGUSTE BLANQUI – navrhoval revoluci = násilný politický zvrat, který by dal do rukou moc pracujícím

DEMOKRATISMUS – 50.l. 19. st.

oddělil se od politického liberalismu
myšlenky vycházely z názorů J.J. Rousseau
každý občan bez rozdílu majetku má mít právo podílet se na politickém rozhodování
důsledná demokracie pak vyřeší problémy sociální nerovnosti
tento směr podporován hlavně řemeslníky a dělníky

MARXISMUS – konec 40.l. 19. st.

vznikl v Anglii
zakladatelé Karel Marx + Bedřich Engels
učení založeno na názorech něm. idealisty HEGELA = činitel vývoje kapitalismu = rozpor buržoazie X proletariát – revolucí lze změnit politický systém a odstranit tak společenské neduhy
1848 vydali „Manifest komunismu“
na Marxově učení vznikla 1. internacionála v Londýně 1864, která sdružovala velké množství politických stran

ANARCHISMUS – 40.l.19.st.

zakladatel MICHAIL BUKUNIN – ruský emigrant, který žil nějakou dobu na Západě
věřil, že nejchudší vrstvy odstraní současný řád
zlo viděl v samotné instituci státu, proto chtěl zničit hranice a vládu = osvobodit člověka, který by se sdružoval do malých obcí

KŘESŤANSKÁ SDRUŽENÍ

dávaly si za úkol pomáhat obětem industrializace = zmrzačeným dělníkům, vdovám, sirotkům, starým občanům = výsledky omezené

České národní probuzení = obrození

1790 – 1792 na rakouském a tedy i českém trůně Leopold II. (bratr Josefa II.)
- osvícený panovník, měl stejné názory na společnost a stát jako jeho bratr
- 1791 korunován českým králem v Praze (proto měl u Čechů úspěch) – jeho korunovace byla spjata s první průmyslovou výstavou v Praze
1792 – 1835 vládl František (jako císař římský II., jako rakouský císař I.)
- konzervativní panovník, zbrzdil osvícenecký vývoj, mrzout, nemluva, bojoval v bitvě u Slavkova
- jeho dcera Marie Luisa se stala manželkou Napoleona
- významný kancléř jeho doby: Wenzel Lothar Metternich
1835-1848 vládl Ferdinand V. Dobrotivý
- při procházkách rozdával kolemjdoucím vše, co měl po ruce J
- slabomyslný = ve skutečnosti nevládl – monarchii řídili: Metternich, Kolowrat a arcivévoda Ludvík

Za vlády těchto panovníků můžeme hledat počátky českého probuzení = obrození

České národní obrození je utváření novodobého národa na přelomu 18. a 19. století. Je součástí přechodu Evropské společnosti od feudalismu ke kapitalismu. Jedná se o ekonomický, politický, sociální a kulturní proces. Tento proces trval několik desetiletí.

Co je to národ? Národ je vnitřně strukturovaná velká sociální skupina – základním znakem je jazyk, území, tradice, zvyky a ekonomický život.

Předpoklady Národního obrození:

ideje Velké Francouzské revoluce
osvícenství, osvícenské reformy a v rámci nich vnucený jazyk němčina = germanizace = poněmčování
ideje romantismu

Vznik Národního obrození

patenty Josefa II. (zrušení nevolnictví, toleranční patent)
- český jazyk byl jazykem venkova a sloužících
- v rámci průmyslové revoluce příliv českého obyvatelstva do měst = čeština rozšířena i ve městech
vytvoření skupiny vlastenců (národních buditelů)
- drobná inteligence (faráři, učitelé, lidoví písmáci)
  - posilovali národní vědomí, vraceli se k husitské éře
  - panslavismus (oporu hledat u Slovanských národů)
  - české národní vědomí se emancipuje, distancuje se jednak od cizí společnosti a kultury (něm.), jednak od panslavismu = austrofederalismus = země pod nadvládou Rakouska

Průběh Národního obrození

1. FÁZE (1775 – 1805) – DEFENZIVNÍ – jazykově-kulturní charakter

Cíle: zabránit poněmčení, oživit českou řeč a literaturu, působit na co nejširší vrstvy národa
Motivace: slavná česká minulost ( Přemyslovci, husitství, Karel IV. atd.)
padělané rukopisy (RKD a RZH)
1792 založena stolice (katedra) české řeči a literatury – prvním profesorem se stal František Martin Pelcl (ten se mj. snažil vytvořit také obraz českých dějin)
Josef Dobrovský se snažil se ustálit českou novodobou gramatiku
1790 byla založena Česká expedice (V. M. Kramerius) – vydává knihy a noviny určené pro lidové vrstvy.

2. FÁZE (1805 – 1830) – OFENZIVNÍ – vědecký charakter

Snaha co nejvíce uplatnit český jazyk ve vědě (musí vzniknout terminologie) a také v umění. V této fázi vznikají jazyková a historická díla.
Josef Jungmann
- překládá z cizích jazyků do češtiny
- vydává Česko-německý slovník
- považuje češtinu za rovnocenný jazyk = dokládá existenci ekvivalentů
- obroda jazyka je podle něj politickou záležitostí
- „Čech je ten, kdo česky mluví.“
František Palacký – 1832 napsal Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě, kde se věnuje našim dějinám od počátku až po rok 1526. Chce v nich zdůvodnit českou existenci a poukázat na přínos Čech pro Evropu.
Pavel Josef Šafařík zachytil nejstarší dějiny Slovanů v knize Slovanské starožitnosti – dokázal bohatost a původnost slovanské kultury
Jan Kollár propagoval slovanskou vzájemnost v publikaci Slávy dcera.

Instituce související s NO
- 1784 královská česká společnost nauk
- 1789 akademie výtvarného umění
- 1806 technika
- 1811 konzervatoř
- 1817 Moravské zemské muzeum (v Brně)
- 1818 Vlastenecké muzeum v Čechách (v Praze)
- 1823 oficiální historik František Palacký se podílí na vzniku Časopisu českého muzea (ČČM)
- 1831 Matice česká (František Palacký) – vydává vědecká díla (česká, překlady)
- 1833 jednota k povzbuzení průmyslu
- 1845 Měšťanská beseda (později i mimo Prahu)

Divadlo
- nejstarším českým divadlem byla Bouda (na Koňském trhu) – hrálo se zde česky – pouze 3 roky – pro dluhy zavřeno a zbouráno
- na konci 18. století bylo na náklady hraběte Nostice postaveno Nosticovo divadlo, které v letech 1781 – 1783 koupily české stavy = Stavovské divadlo – hráli zde: Jan Nepomuk Štěpánek, Václav Kliment Klicpera, Josef Kajetán Tyl, aj.
- 1834 Ochotnické divadlo a Loutkové divadlo (zakladatelem byl Matěj Kopecký)

3. FÁZE (1830 – 1848) – POLITICKÁ

politické požadavky = práva pro český národ
řešit postavení Slovanů v rámci Rakouska
ekonomický rozvoj, rozvoj průmyslové revoluce – vytváří se silná vrstva měšťanstva
František Palacký – historik a politik – „ Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě“
Karel Havlíček Borovský – radikální
- proti rakouskému absolutismu, proti nár. útisku
- požaduje „ne řeči, ale činy“
- novinář, redaktor C.K. Pražských vlasteneckých novin, Slovan
Karel Sabina, František Matouš Klácel
- důležitou roli hrála i česká šlechta (poněmčená, ale uvědomuje si svou příslušnost, odvolává se na historické právo Zemí koruny české)
- vzniká politický program českého měšťanstva
dva proudy: liberální – pozvolnými prostředky dosáhnout cíle a radikálnější – radikální projevy dělnictva – rozbíjení strojů v textil. továrnách
Národní požadavky: čeština ve školách, na úřadech, české zastoupení v rakouském aparátě

Slovenské národní obrození:

Slovensko bylo pomaďarštěné. Slovensky hovořil jen venkovský lid. Slováci ale neměli jednotnou řeč – musela být vypracována pravidla spisovné slovenštiny

Slovenští buditelé: Anton Bernolák, Pavol Josef Šafařík, Jan Kolár, Ludoví Štúr

Revoluční rok 1848 – 1849 = řetězové revoluce evropských států

1848 se Evropa rozhořela plamenem revoluce. Revoluce se zúčastnili studenti, měšťané a dělníci. Liberálové, nacionalisté a republikáni spojili své síly.

Příčiny

snaha odstranit robotu = posunout vývoj od feudalismu ke kapitalismu
nespokojenost s politickým uspořádáním po Vídeňském kongresu = nespokojenost s absolutismem
boj proti starému režimu – za práva člověka a občana
existence politických směrů a síla nové vrstvy – buržoazie = drobní vzdělaní měšťané
vzrůst národního cítění a to zejména utlačovaných národů v Habsburské monarchii
národní požadavky v Itálii a Německu = snaha o sjednocení
sociální konflikty, sociální neklid – spjat se zhoršováním podmínek – nezaměstnanost, dále neúroda (zejm. brambor = jídlo lidu) => zvyšování cen => všeobecná nespokojenost

Průběh

Itálie

revoluce v Itálii začala v lednu 1848 povstáním na JIHU na Sicílii v hlavním městě – Palermu proti vládě Bourbonů (proti absolutismu)
ve stejné době vypuklo povstání na SEVERU proti rakouské nadvládě v Benátsku a Lombardii – povstalci se spoléhali na pomoc papeže a Neapolska a na Premont (zde vládli také Italové) ALE odmítli pomoc dobrovolnického lidového vojska vedeného Giuseppem Garibaldim
v Benátkách, ve Florencii a Římě dokonce vyhlášena ústava = revoluce v Itálii byla poražena kvůli nejednotě
nejvýznamnější bitva revoluce v Itálii U Custozzy: RAK (velitelem rakouské armády byl Václav Radecký) X sardinský král Karel Albert = Benátsko a Lombardie zůstaly v rukou Rakouska => Itálie roku 1848 nesjednocena = sjednocena až roku 1871
Giuseppe Garibaldi (1807 Nice-1882 ostrov Caprera) – symbol národního obrození a sjednocení Itálie, vůdce vlastenců v partyzánské válce proti rakouské a francouzské armádě na území Itálie v letech 1848-49
- Již v 10 letech se stal námořníkem obchodní lodi Constanza. 1832 povýšen na kapitána.
- V Marseille se seznámil s G. Mazzinim. S jeho pomocí se Garibaldi stal vůdcem hnutí Mladá Itálie (tajná politická organizace, usilující o sjednocení Itálie). 1834 Mazzini připravoval savojskou výpravu do Piemontu, kterou pověřil Garibaldiho, ale toto tažení dopadlo neúspěšně. Uprchl do Marseille a posléze do Jižní Ameriky. 1835 – 1848 se účastnil revolučních bojů za nezávislost jihoamerických republik (Uruguaye a Brazílie), posléze se vrátil do Itálie a během revoluce 1848 stál v čele partyzánské války, bránil Řím před Francouzi. Nakonec Italové prohráli kvůli nedůvěře Mazziniho ke Garibaldimu. Garibaldi tedy opustil Řím.
- On a jeho posádka začali být pronásledováni na moři. Byli nuceni přistát. Garibaldi však nebyl schopen pořádné organizace kvůli kritickému stavu jeho ženy, která ještě ten den zemřela. Poté Garibaldi uprchl sám před pronásledovateli, ale byl zatčen a uvězněn v Janově.
- Později uzavřel spojenectví s Francií, protože si uvědomil, že ke sjednocení země dojde pouze za pomoci zvenčí.
- V roce 1859 bojoval s Rakouskem jako piemontský generál ve službách krále Viktora Emanuela II.1860 vedl lidové povstání na Sicílii a dobyl Neapol, tím pomohl svrhnout vládu Bourbonů a sjednotit Itálii. 1866 bojoval v řadách Italské armády proti Rakousku. Účastnil se prusko – francouzské války na straně Francie a byl zvolen do francouzského Národního shromáždění.
- Poslední roky života žil v bídě.
4 „otcové“ italské vlasti jsou považováni: Cavour (ministr Sard. Království), Mazzini, král Viktor Emanuel II a Garibaldi

Francie

od revoluce 1830 vznikly dva směry opozice:

liberální buržoazie (požaduje pouze volební reformu)
radikální buržoazie (drobná buržoazie a inteligence = požadují změny i pro dělnictvo)

opozice pořádala veřejná shromáždění = bankety (kampaň za volební reformu)
únor 1848 – jeden z banketů zakázán = demonstrace a povstání proti králi = svržení krále Ludvíka Filipa Orleánského a vyhlášení republiky = vytvořena prozatímní vláda – ta zřídila národní dílny, které měly odstranit nezaměstnanost – poskytly práci asi 100 000 dělníkům a vyhlásila volby (právo měli všichni dospělí muži) = zvítězila Strana pořádku = zrušení národních dílen, zrušení všeobecného hlasovacího práva = červnová revoluce (poprvé v dějinách bojuje dělnictvo proti buržoazii o politickou moc) = revoluce byla potlačena vládním vojskem (velitel: Cavignac) = 10 000 lidí bylo zabito, mnoho lidí odsouzeno k smrti nebo k deportaci na galeje
1848 přijata nová ústava – prezidentem republiky zvolen synovec Napoleona – Ludvík Bonaparte (dal sliby dělníkům)
1851 si Ludvík nechal protiústavně prodloužit moc na 10 let, 1852 se nechal prohlásit za císaře (Napoleon III.) = 1852 – 1870 byla Francie označována za druhé císařství
vznik bonapartismu = systém vlády, který spojuje oba Napoleony = císařství a sílu vojska

Německo

Cílem revoluce bylo sjednocení Německa a vyhlášení ústavy

březen 1848 – na venkově propukly vzpoury dělnictva, které se rozšířili do hl. města Pruska – Berlína = vznik revoluce
pruský král jmenoval liberální vládu – byl svolán německý parlament (sněm) do Frankfurtu nad Mohanem = FRANKFURTSKÝ SNĚM, kde společně jednali panovníci Německa o možném sjednocení
pozván i Fr. Palacký, ten však svou účast odmítl = odmítl i připojení k Německu a vyjádřil přání zachovat Rakousko

Německé národní hnutí mělo 2 směry:

vytvořit Velkoněmecko = sjednotit všechna území německy mluvících zemí – i Rakousko a Čechy
vytvořit Maloněmecko = německé státy v čele s Pruskem

na sněmu se dále projednávalo zrušení poddanství a občanské svobody
panovníci však byli neochotni ke sjednocení = pruský král sněm rozehnal vojskem = Německo sjednoceno až 1871

Rakousko

březen 1848
příčiny: proti absolutismu, feudalismu a mnohonárodnostnímu složení státu = v Rakousku byly nespokojeny národy, které se nepodílí na moci (Slované 17 mil., Němci 8 mil., Maďaři 5 mil.)
revoluce ve Vídni – císař reagoval sesazením Metternicha a slíbil ústavu a svobodu tisku => Ferdinand I. (V.) Dobrotivý
vydána „oktrojovaná ústava“ = vnucená – neubírala císaři žádné pravomoci
svolán ústavodárný říšský sněm

Čechy

snaha českých politiků získat podíl na vládě v rámci Rakouska
11. března 1848 radikální demokraté svolali lidové shromáždění do Svatováclavských lázní – předtím sdruženi v tajném spolku Repeal (podle Irské protianglické skupiny) – členi byli mladí přátelé, studenti, kterým se nelíbila politika – představitelé: Emanuel Arnold, Karel Sabina, J. V. Frič, Vilém Gauč
účast asi 3000 lidí
projednávaly se zde požadavky pro císaře:

státoprávní požadavky (samostatnost Čech v rámci Rakouska, zřídit obecní zastupitelstva a soudy)
národnostní požadavky (rovnoprávnost čj a nj v úřadech a na školách)
liberální požadavky (svoboda tisku, zrušení cenzury, svoboda shromažďování, svoboda náboženství)
sociální požadavky (zrušení roboty, zlepšení postavení dělníků)
vojenské požadavky (omezit vojenskou službu na 4 roky, vytvořit národní gardy)

ustanoven národní výbor, který měl vypracovat petici pro císaře -odpovědí císaře byl tzv. „Kabinetní list“, ve kterém císař sliboval nápravu – lid byl ale zklamán => radikalizují se lidové síly (hlavně na venkově) – vznikají národní gardy (studentské legie).
významným směrem byla také liberální buržoazie s vizí austroslavismu (existence českých zemí v rámci RAK) – představitelé: Fr. Palacký, F. L. Rieger, K. H. Borovský

Červen 1848 SLOVANSKÝ SJEZD v Praze s cílem vyřešit postavení Slovanů v rámci RAK

účastníci: české země, rakouští Slované, Poláci, Rusové
Windischgrätzovo vojsko napadlo klidnou manifestaci zbratřovací mše na Koňském trhu – přerušení sjezdu – boje na barikádách – tzv. Pražské červnové povstání (12. – 18.6) povstání nakonec poraženo i kvůli nejednotě názorů
hlavní účastníci: studenti a mladí dělníci – zatýkáni
září 1848 – zrušeno poddanství (robota) za výkup – velmi oslavováno (dodnes svatováclavské posvícení)
6. říjen – povstání ve Vídni (proti Windischgrätzovu zásahu proti Maďarsku) – císařský dvůr uprchl do Olomouce, Vídeň opustil i ústavodárný sněm – utekl do Kroměříže
listopad 1848 povstání poraženo – vyhlášen výjimečný stav a teror
odstoupil dosavadní panovník, na jeho místo nastoupil tehdy osmnáctiletý František Josef I., který zaujímal ostře protirevoluční stanovisko a snažil se revoluci zlikvidovat
1849 bylo v Praze odhaleno Májové spiknutí – radikálové připravovali ozbrojené povstání = 60 účastníků bylo zatčeno – mezi nimi Arnold, Sabina, Frič = vydáno 25 rozsudků smrti – ty však nebyly vykonány => nakonec byli amnestováni
vyjímečný stav trval do roku 1853 – v té době K. H. Borovský zatčen a odvezen do Brixenu

Maďarsko + Slovensko = UHRY

působilo Slovenské národní hnutí – Ľudovít Štúr a Maďarské národní hnutí – střední šlechta, Lájoš Kossúth, Sándor Petöfi
odpor uherských stavů proti habsburskému centralismu
ovšem zároveň spory mezi Slováky X Maďary
17. března 1848 vytvořena nezávislá uherská vláda
zrušeno poddanství
květen1848 se v Liptovském Mikuláši sešli představitelé Slovenského národního hnutí a přijali zde svůj program „Žiadosti Slovenského národa„ – žádali rovnoprávnost Slováků, volební právo a slovenštinu na úřadech a ve školách, žádali půdu rolníkům a občanské svobody (Štúr, Hodža, Kráľ, Ján Rottarides)
Maďaři však Žiadosti odmítli – vyhlásili stanné právo, vydali zatykač na vůdce Slovenského národního hnutí – ti utekli do Čech = Štúr, Hurban, Hodža
Rakousko připravuje úder proti Maďarům – využívalo spory, které měli se Slováky
Slováci vytvořili dobrovolnické sbory na prosazení svých požadavků = Vídeň je použila v boji proti Maďarsku, za to slibovala uznání požadavků
1849 Maďaři vyhlásili samostatnou republiku – 1. prezident LÁJOS KOSSUTH ovšem utlačoval nemaďarské národy jako Slováci, Ukrajinci, Chorvati, Rumuni, Srbové
srpen1849 byli poraženi Maďaři u Világoše – Rakousku proti Maďarům pomohl ruský car Mikuláš I. => znovu nastolen pořádek, Rakousko obnoveno

Lajos Kossuth (1802 Monok – 1894Turín) – maďarský reformní politik a spisovatel, nejvýznamnější představitel Maďarské revoluce 1848 – 1849.

Jako člen uherského sněmu prosazoval protivídeňskou politiku. 1837 – 1840 byl vězněn. Po propuštění se stal vůdcem maďarské opozice a využíval program Istvána Széchenyiho. Během revoluce byl předsedou Výboru pro ochranu vlasti, 14. dubna 1849 vyhlásil detronizaci Habsburků a nezávislost Uherska, poté byl zvolen prezidentem a uskutečnil řadu reforem. Po porážce revoluce až do smrti žil v emigraci = v Turecku, Velké Británii a Itálii. 1862 vypracoval plán podunajské konfederace národů jihovýchodní Evropy. Od 1871 se stavěl za české státoprávní požadavky. Po celý zbytek života hledal cesty k obnovení maďarské samostatnosti. 1894 ve věku 92 let umírá v Turíně. Dnes je v Maďarsku brán jako jeden z nejvýznamnějších představitelů boje za samostatnost a svobodu.

Význam a výsledek revoluce

7.9.1848 zrušeno poddanství – robota z výkup – peněžité částky použila šlechta na modernizaci zemědělství a řemeslné výroby – urychleno kapitalistické podnikání – ti, co neměli peníze na výkup, tak si na něj dál vydělávali
1849 vydána oktrojovaná březnová ústava
austroslavismus odmítnut = Palacký: „ Byli jsme i před Rakouskem, budeme i po něm“
po roce 1848 – nacionalismus, demokracie (účast lidu na vládě), positivismus
ve společnosti sociální darwinismus – právo silnějšího, schopnějšího

Americká občanská válka (Sever proti Jihu)

1861 – 1865
v „Novém světě“ dochází ke vzniku nové velmoci
1783 uzavřely USA mír s Anglií = končí válka za nezávislost
západní hranicí tehdejšího státu byla řeka Mississippi
následovalo postupné připojování území
- 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana
- 1819 od Španělska Florida
- pol. 19. století byly připojeny smlouvou s Anglií severozápadní oblasti u Pacifiku
- úspěšnou válkou s Mexikem získaly USA Texas a Kalifornii (zde proběhla v roce 1848 zlatá horečka)
- 1867 USA odkoupily od Ruska za sedm milionů dolarů Aljašku
hranice byly tvořeny: na severu byla jezera, na jihu Mexiko, na východě Atlantik a na západě Pacifik
prozatímní územní rozmach USA ukončen a začíná hospodářský rozmach, ale nerovnoměrný!
- SV Atlantické pobřeží – průmysl
- Západ – zemědělství (ranče, farmy)
- Jih – plantáže = otrocká práce
1871 kongres USA přestal považovat Indiány za národ = začala genocida (vyvražďování) Indiánů a zahánění do rezervací

Rozpory mezi SEVEREM a JIHEM

SEVER chce cla s Velkou Británií X JIH cla nechce
území nově připojené k USA: Jak tuto půdu využít = SEVER navrhl přidělování půdy
JIHOZAPAD: plantáže, otroctví
SEVEROVYCHOD: kapitalistické podnikání

otázka o otrokářství (SEVER to považuje za zaostalé, JIH za výnosné)
politické rozpory: republikáni (= průmyslová buržoazie na SEVERU) a demokraté (= plantážníci na JIHU)
jih upřednostňoval samostatnost svých států, Sever spíše centrální vládu
před samotnou válkou fungovali abolicionisté, kteří se snažili odstranit otroctví, pomáhali otrokům v útěku na SEVER = organizovali tzv. „dráhy na svobodu“. Exemplárně byl za tyto činy popraven např. John Brown, který připravoval povstání ve Virginii, osvobozoval otroky, ale zároveň krutě vyvražďoval rodiny otrokářů
1860 prezidentské volby – zvítězil republikán Abraham Lincoln = na JIHU propukla vlna nevole – nejdříve se od USA odtrhla Jižní Karolína, později postupně dalších deset států (celkem 11) – mezi nimi: Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana a Texas – založili tzv. „Konfederované státy americké“ (4. února 1861) s hlavním městem Montgomery (později Richmond) a prezidentem Jeffersonem Davisem

Dopad rozporů:

vypukla občanská válka v USA mezi SEVEREM (UNIE – Spojené státy Americké) a JIHEM (KONFEDERACE – Konfederační státy americké)
Sever = generál GRANT
Jih = generál LEE
Sever si dal za cíl obnovení Unie. Měl v mnohém převahu – podařilo se mu získat podporu lidu, lidé do armády vstupovali pro „dobrý“ úmysl (farmáři, zemědělci).
Válku zahájili Jižané útokem na pevnost Fort Sumter

Bitva u Bull Runu

1861 se utvořila ve Washingtonu armáda s asi 30 000 vojáky = pouze zběžný trénink, ne důkladnější výcvik.. Armáda Severu byla poražena a dala se spolu s přihlížejícími civilisty na útěk do Washingtonu.

Strategie SEVERU měla tři hlavní směry:

Armáda má bránit Washington a vyvíjet tlak na Richmond.
Námořnictvo má vykonávat blokádu přístavů Jihu a neumožnit mu zásobování ze zahraničí.
Proniknutím západní armády podél třech hlavních vodních toků (Mississippi, Tennesse a Cumberlandu) = rozdělit Jih minimálně na dvě části.

Bitva u Shilohu – nejkrvavější = 50 000 obětí

zpět do Washingtonu, aby se připojil k vojskům generála Johna Popea, aby společně

Bitva u Gettysburgu

Leeovi nepodařilo prolomit seveřanskou armádu, a tak ustoupil.

Bitva na řece Mississippi

Grant dobyl hlavní město Mississippi

Srážka u Champion´s Hill

Seveřané dobývali jednu pevnost za druhou. Jižané ustupují a Grant po 50 dnech obležení pevnosti se Jižané vzdávají = 30 000 zajatců

1865 padlo hlavní město Konfederace – Richmond = Lincoln zastřelen ve Ford Theathre ve Washingtonu. (5 dní po vítězství)

Zbraně
Válka sever proti Jihu začala s jednoranovými puškami, které se nabíjeli ústím a skončila s puškami Spenser, které se nabily jednou a střílely mnohokrát za sebou a opakovačkami Henry. Výběr byl skutečně velice široký. Zbraně vynalezené v tomto období, ať už jsou to originály, nebo repliky, patří mezi nejobdivovanější v celé historii lidstva.

Charakter a výsledek války

obnovena jednota země = zcelení území
vítěz Sever okupoval Jih
1863 zrušení otroctví na SEVERU = obrovská síla černých vojáků – asi 500 000
vydán zákon o přídělu půdy na Západě
rozšířena občanská svoboda
první masivní využití telegrafu, železnice a kulometů v boji
nevyřešena rasová nenávist a segregace
600 000 mrtvých a téměř 1000 000 obětí
inspirovala jiné kontinenty

1865 – 1877 = hvězdný rozvoj mladých USA a to ve všech oblastech života = do konce století nejprůmyslovější země (velmoc) na světě
V 70. letech 19. st. v Tennesee vzniká Ku Klux Klan – tajný teroristický spolek proti černochům

Stručný souhrn a hlavní stigmata dějin 19. století

vznik průmyslové společnosti a rozšíření průmyslové revoluce – s tím související hospodářský rozmach a světové výstavy = např. Londýnská světová výstava 1851 – v Křišťálovém paláci – průmyslově-řemeslnický charakter – 32612 exponátů, účast 28 zemí, prim hrála doprava a telegrafie, největší pozornost získal obrovský diamant o 186 karátech nazvaný Koh-i-noor /kontur/ = hora světla
symboly doby: PARNÍ STROJ a ÚSTAVA jako vzor americké a francouzské revoluce
významné vynálezy na přelomu 18./19.st. = především zásadní změny v dopravě
vznik vrstvy buržoazie = kapitalisté (továrníci, bankéři, obchodníci) X střední vrstvy ( úřednictvo, inteligence) X proletariát (dělníci)
venkovské obyvatelstvo děleno podle majetku na sedláky, chalupníky, domkáře, bezzemky a chudinu (čeleď)
šlechta se dělila na dvorskou, pozemkovou a úřednickou (u nás Schwarzenbergové, Auerspergové, Kinští, Lobkovicové, chytkové, Mistrovští, Liechtensteinové, Dietrichsteinové aj.)
šlechtické velkostatky modernizovaly výrobu a využívaly levné pracovní síly
významné změny v zemědělství – řádkovací secí stroj, střídání plodin, parní stroje v zemědělství
rušeny cechy a zaváděny akciové společnosti a obchodní a živnostenské komory
imperiální doba = dovršení kolonialismu
politické chování a národní uvědomění = vznik řady politických směrů a náboženských, ideových a kulturních proudů
umělecké formy – klasicismus + empír, romantismus, biedermeier jako životní styl měšťanstva, historizující slohy: novogotika, novorenesance, novobaroko
rozvoj školství – přibývalo základních i středních škol
Napoleonské války = konec Napoleona = Vídeňský kongres – METERNICHOVSKÝ ABSOLUTISMUS (1818 – 1848) – vznik Svaté aliance
konec Svaté říše římské (1806) – vznik Rýnského spolku = čili Rakouské císařství (kromě Uher), některá území Pruska, království Bavorské, Saské, Hannoverské a Württemberské, velkovévodství Bádenské, Hessensko-Darmstadtské, Lucemburské, Meklenburské, Sasko-Výmarsko-Eisenašské
Habsburská monarchie po Vídeňském kongresu zahrnovala následující území: Rakouské země, České země, Uhry, Sedmihradsko, Banát, Chorvatsko, Slavonie, část Polska a Ukrajiny, Benátsko (Benátky), Lombardie (Milán)
- v roce 1818 žilo v HM 30 000 000 obyvatel (v Čechách 5 mil.)
- v roce 1830 již 34 500 000 obyvatel (v Čechách 6 mil.)
období národních revolucí – zrušení roboty, odstranění absolutistických dynastií na trůně – vznik konstitučních monarchií = parlamentarismu (Francouzská Červencová revoluce 1830 – sesazen král Karel X. a nastolení vlády Ludvíka Filipa z orleánské větve, v průběhu ní republikánská a bonapartistická spiknutí = zostřen policejní tlak)
vznik Belgie – 1830 v Jižním Nizozemí v Bruselu vypuklo povstání proti Holandskému králi = 1831 vznik Belgického království pod vládou Leopolda I. – velký hospodářský růst
utužení carského absolutismu v Rusku = politické zpátečnictví – získalo Finsko, část Polska, bojovalo s Tureckem, spojenectví s Rakouskem a Pruskem, zakládání tajných spolků s cílem nastolit ústavu (děkabristé 1825 – poražení)
úpadek Osmanské říše (Turecka) – ovládala celý Balkán – povstání Srbů a Řeků – krvavě potlačována
1822 Řekové vyhlásili nezávislost proti Turkům – za pomoci britsko- francouzsko-ruského námořnictva porazili turecko-egyptské loďstvo u Navátina 1827
Polské povstání proti Rusům 1830 – poraženo = porušťování
Velká Británie pod vládou královny Viktorie (1837 – 1901) – parlamentní monarchie – 2 hlavní politické strany: Konzervativní (Benjamin Disraeli) X Liberální (William Gladstone)
1801 spojení Velké Británie a Irska – v roce 1920 bylo Irsko rozděleno na Sever a Jih – Jižní Irsko samostatná republika
boj jihoamerických kolonií za nezávislost – v čele Simon Bolívar
Americká válka SEVER X JIH
ŘETĚZOVÉ REVOLUCE 1848 – 1849 = konec pozůstatků středověké vázanosti
KRYMSKÁ VÁLKA 1853 – 1856 – Turecko + Francie + VB + Sardinie X Rusko (čekalo pomoc od Rakouska, ale František Josef I. odmítl) = spojenci ovládli Černé moře – válka přenesena na Krymský poloostrov – dobyt Sevastopol – Rusko poraženo a Turecku byla zaručena celistvost a nezávislost
- ALE v Krymské válce se Rakousko postavilo proti Rusku, sice prakticky nedošlo k vojenské akci, ale politika Rakouska vedla k vyvolání nepřátelství s Ruskem = to způsobilo, že se Rakousko dostalo do těžké pozice, protože se prakticky ocitlo v mezinárodní izolaci

Francie (shrnutí)

1852 – 1870 – FRANCIE se stala císařstvím pod vládou Napoleona III. (manželka Evženie) – politika „biče a cukroví“ – zákazy stávek – hlavní opory režimu: úřednictvo, vojsko, kněží – přestavba Paříže: široké ulice (bulváry) – tím dal lidem práci – zahraniční politika vyplněna válkami
- 1848 válka proti Italské revoluci (na straně papeže)
- 1853-56 zásah do Krymské války na straně Turecka (Turci × Rusko) o černomořské úžiny – Rusko poraženo
- zasahuje i do bojů v Číně
- 1859 – 1869 výprava do Sýrie (Francie se podílí na stavbě Suezu)
- 1862 – 1867 zásah do Mexické občanské války – Francouzi dosadili na trůn habsburského arcivévodu Maxmiliána (bratr Františka Josefa I.)
- USA činili nátlak na Francii, aby opustila Mexiko (aby se do toho nemíchali)- Maxmilián zde neměl žádnou oporu (zastřelen)
1870-1 válka s Pruskem – měla být řešením vnitřních problémů- Bismarck chtěl dokončit sjednocení – připojit jihoněmecké státy (pod vlivem Francie)
- obě strany usilují o konflikt (jen čekají na záminku)
- uvolnil se Šp. trůn – nabídli ho pruskému královskému rodu Hohenzollerů
- pro Francii by to znamenalo obklíčení Pruskem
- Napoleon III. vystoupil proti této nabídce a požádal pruského krále, aby se nároku vzdal = odpovědí byla.: Emžská depeše (byla však Bismarckem upravena „ na urážecí dopis“ ještě než se dostala ke králi) = Francie vyhlásila Prusku válku = bitva u Sedanu 1870 na belgické hranici – Francie poražena – ztratila Alsasko a Lotrinsko, Napoleon zajat
Pařížská komuna = revoluční výbor – pokus o „diktaturu proletariátu“ (vliv Marxe)
- trvala 72 dní = vznik občanské války – „májový týden bojů na barikádách“ – 30 000 mrtvých
komuny vznikaly i v Lyonu, Toulouse a v Marseille – venkov se však nezapojil
ve Francii vyhlášena třetí republika (zastoupeni republikáni i monarchisté, všeobecné hlasovací právo pro muže, bezplatná škola, odloučení církve od státu)

SJEDNOCENÍ NĚMECKA

Bismarkovo sjednocení „krví a železem“ – Otto von Bismarck – bohatý junker – se stal 1862 ministerským předsedou – v Dánsku dobyl severoněmecké země Holštýnsko a Šlešvicko – připadlo Rakousku
spor s Rakouskem o Šlešvicko – bitva u Hradce Králové 1866 = bitva u Sadové – Pruskové ( v čele s náčelníkem H.von Moltkem) zvítězili a získali Šlešvicko, Hannoversko, Nasavsko, město Frankfurt – vznik Severoněmeckého spolku – území na sever od Mohanu – sjednocení měr, vah a zrušení cel
se souhlasem Rakouska rozpuštění Německého spolku
1871 bylo vyhlášeno Německé císařství ve Versailles – panovníci všech německých států prohlásili pruského krále Německým císařem (Vilém I.) = Německé císařství bylo militaristickým státem se silnou armádou, a tudíž nebezpečnou zemí.

SJEDNOCENÍ ITÁLIE

program na sjednocení Itálie risorgimento – v čele Mazinni, Cavour
1859 ve válce proti Rakousku (poraženo) u Magenty – Rakousko odstoupilo Lombardii
plebiscit (lidovému hlasování, připojili se k Sardinii)
1860 vypuklo rolnické povstání na Sicílii (proti Bourbonům) – v čele byl Garibaldi, připlul na pomoc se svými dobrovolníky – tomuto tažení se říká „tažení tisícovky“- ovládl Sicílii, jižní Itálii s Neapolí a připojil tato území k Sardinskému království v čele s Viktorem Emanuelem II. – 1861 vyhlášeno Italské království (konstituční monarchie) s hlavním městem Turínem
1866 Itálie využila porážky Rakouska v Prusko-Rakouské válce a připojila Vídeňskou smlouvou Benátsko
1870 poražena Francie Pruskem (Francie = dosavadní ochránce papežského státu) => k Itálii připojen i papežský církevní stát 1871 se hlavním městem Italského království stal Řím.
sjednocení Itálie však neodstranilo rozdíly mezi severní a jižní Itálií
1870 zaniká papežský stát, který se na Apeninském poloostrově zformoval v 8. st. – nástupce stát Vatikán, který dodnes leží uprostřed Říma a má rozlohu 0,44 km2

Habsburská monarchie za vlády Františka Josefa I. (1848 – 1918)

velmi konzervativně smýšlející panovník, zpočátku se opíral o armádu a církev ALE doba jeho vlády byla dobou převratných společenských změn, zániku feudalismu a nástupu kapitalismu, dovršení průmyslové revoluce a prosazení parlamentarismu
1849 byla vydána tzv. „oktrojovaná ústava“ = Stadionova = vnucená a centralistická a liberální ústava, na které pracoval Kroměřížský sněm nebyla přijata
po nástupu Františka Josefa byl Kroměřížský sněm rozpuštěn vojskem
návrat k předrevolučním změnám
vydán spolčovací a shromažďovací zákon – omezoval spolkový život
květen 1849 v Praze tzv.“májové spiknutí“ – zatčeny osoby, které připravovaly z iniciativy ruského anarchisty Bakunina povstání (K. Sabina, K. Sladkovský, J.V. Frič, V. Gauč) a nad Prahou vyhlášen tzv. „výjimečný stav“
1851 Silvestrovské patenty (zrušení březnové ústavy a všech politických práv) => období neoabsolutismu = Bachův absolutismus (1851 – 1859) – ministrem vnitra byl Alexandr Bach.
tvůrcem neoabsolutismu však nebyl jen Bach, ale také císař František Josef I. a František Schwarzenberg
v oblasti obchodu, průmyslu a školství si neoabsolutismus počínal liberálně = vydán tzv. „živnostenský řád“, který umožňoval svobodné podnikání +odstraňovány cechy (pro rozvoj kapitalismu)
nejprůmyslovějšími oblastmi Rakouska byly Čechy a Dolní Rakousy

1867 – 1873 = hospodářská konjunktura, která končí krachem na vídeňské burze
1855 uzavřen konkordát s církví(spojení oltáře a trůnu) – byla zbavena státních dohledů (zavedených v době Josefa II.), církev měla znovu vliv ve školství a v kultuře
1859 Rakousko prohrálo válku s Itálií (bitva u Magenty, bitva u Solferina) = byl odvolán Bach a panovník přichází na potřebu přetvořit svou říši = svolal tedy rozšířenou říšskou radu a v říjnu 1860 vydal Říjnový diplom – otevíral cestu Rakouska ke konstituční monarchii – panovník slibuje ústavu přiznává zákonodárnou moc zemským sněmům = panovník se slavnostně vzdává absolutismu
v únoru 1861 vydána proto Únorová = Schmerlingova ústava = centralistická ústava, která vyhovovala zájmům Rakouských Němců, ale zájmy ostatních národů přehlížela , rozděluje moc na exekutivu (v jejím čele stál panovník), zákonodárnou moc (říšská rada tvořená dvěma sněmovnami – panskou a poslaneckou)
voliči byli rozděleni do čtyř majetkových kurií (velkostatkářská, příslušníci živnostenské a obchodní komory, města a venkov).
po pádu absolutismu dochází k rozvoji kultury a společenského života
1861 začaly vycházet Národní listy (František Ladislav Rieger, František Palacký) – formulovali český národní program (rovnoprávnost národa, autonomie, občanské svobody)
1859 – 1874 vycházel Riegerův slovník naučný
vznikaly různé spolky: Sokol – M. Tyrš, J. Fiegner (heslo: Tužme se!) + Hlahol (pěvecký spolek) – B. Smetana +Umělecká beseda (* 1863) + Americký klub českých dam (* 1865), jehož úkolem bylo vzdělat ženy
1864 vzniklo Prozatímní divadlo

FÁZE PASIVNÍ POLITIKY

česká politika roku 1863 zahájila „pasivní rezistenci“ = neúčastnila se zasedání říšské rady a sněmů (kvůli německé převaze) = v 60. letech dochází k polarizaci české politiky – zastánci pasivní rezistence = Staročeši (Palacký, Rieger) reprezentovali liberálně konzervativní síly × Mladočeši (bratři Grégrovi, Sladkovský) reprezentovali radikálně demokratické síly
1865 vychází Palackého spis „Idea státu Rakouského“, v němž Palacký prohlašuje, že Rakousko má perspektivu jedině tehdy, bude-li federalizované. Jinak podle Palackého zanikne (ztratí oprávněnost k existenci).
„Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ (Palacký)
1866 bylo Rakousko poraženo Pruskem u Sadové (u Hradce Králové) – v čele Rakouska stál Ludvík Benedek – tohoto oslabení využili Maďaři k prosazení
Rakousko-Uherského vyrovnání (1867) = Habsburská monarchie rozdělena na Předlitavsko a Zalitavsko hranicí říčky Litavy
- Předlitavsko = alpské země, české země, Halič, Bukovina
- Zalitavsko = Uhry
- 1867 vydal panovník Ústavu pro Předlitavsko tzv. prosincová ústava, v níž definuje Rakousko jako parlamentní monarchii, zaručuje občanská práva a svobody (svoboda podnikání a shromažďování, ochrana soukromého majetku, svoboda stěhování), rovnost občanů před zákonem, zrušen církevní dohled nad školami = svobodné vyznání víry, zavedena povinná osmiletá školní docházka
  - vznikl dualismus = zdvojený centralismus (dvojstátí)
  - společný zůstává panovník, zahraniční politika, finance a armáda
- Uhry měly svoji ústavu, vládu a sněm
- 1867 Češi nesouhlasili s dualismem – považovali to za opomenutí českých práv
ačkoliv v monarchii byla většina Slovanů, daleko lepší postavení všude měla německá minorita. České politické špičky se pokoušely prosadit trialistickou koncepci monarchie, narazily ale na protest třeba i Maďarů
vznikaly tábory lidu např. na Řípu pod vedením mladého historika Golla = Češi OPUSTILI Český sněm a přestali definitivně docházet do říšské rady = pasivní resistence X Moravané zachovali věrnost prosincové ústavě
byly převezeny české korunovační klenoty z Vídně do Prahy = císař souhlasil, že se nechá korunovat na českého krále (nestalo se tak)
Rakousko a Uhersko se lišili v politickém zřízení (Rakousko bylo liberálnější a svobodnější, Uhry centralistické – maďarizace a zaostalejší)
1874 byla v Mendörffu založena celorakouská sociální demokracie
v Čechách vznikly svépomocné spolky dělníků a družstva (např. Včela,..)
vznikaly též spořitelny pro malé drobné podnikatele („kampelička“ – podle Cyrila Kampelíka, zakladatele)
1878 byla v Praze v Břevnově v hostinci u Kaštanu založena Českoslovanská sociálně demokratická strana.
v 80. letech došlo k rozpadu dělnické jednoty, ke znovusjednocení došlo na sjezdu v Heifeldu (1888) – Josef Hybeš
oživován panslavismus (Palacký a Rieger se účastnili Národopisné výstavy v Moskvě – tzv.„pouť do Moskvy“)
vlastenecky smýšlející šlechta : hrabě Clam-Martinic a hrabě Lev Thun
1867 položen základní kámen Národního Divadla
česká politika neustále usiluje o česko – rakouské vyrovnání – 1870 podán návrh – tzv. Fundamentální články ALE 1871 tento návrh němečtí liberálové odmítl = velké zklamání českých politiků
v 70. letech česká politika pokračuje v politice pasivní opozici = čeští politici nemají žádný vliv v politice, tato politika však nepřináší žádné výsledky = mnozí politikové pasivní opozici odmítají
1874 se od Staročechů oddělili Mladočeši a založili vlastní politickou stranu = Národní stranu Svobodomyslnou – v čele Sladkovský, bratři Grégrovi = hlavní program měl národně-liberální charakter + ochota účastnit se jednání českého sněmu = „činný odpor“ vůči Rakousku

FÁZE AKTIVNÍ POLITIKY

1878 se do politiky (do sněmu a říšské rady) vracejí Staročeši, vstoupili s projevem státoprávního ohrožení, čímž naznačili, že se svých nároků nevzdají – v aktivní politice staročeši podporovali pravicovou vládu – , „železný kruh pravice“ – v čele s Eduardem Taafem = za to očekávala ústupky (drobné ústupky) = „drobečková politika“

Výsledky drobečkové politiky:

1880 Stresmayerova jazyková nařízení – při jednání s úřady lze užívat vedle němčiny i češtinu, vnitřní jazyk byl však jen německý)
1882 byla rozdělena Pražská universita na českou a německou (v české části působí mladá generace vědců – Masaryk, Gebauer, Goll, Lindner) – začali také vydávat časopis Athenaeum, kde uveřejňovaly své články
1880 založena Ústřední Matice školská – společnost pro organizování a řízení českého školství
1890 velká aktivace veřejného dění a diferenciace politického života = v popředí nová generace českých politiků = staročeši na výzvu Taafeho (rakouský státník, který vytvořil základy sociálního zákonodárství) začali jednat s německými liberály o národnostním vyrovnání (návrh punktace – rozdělení našeho území na oblasti české a německé) – návrh však vyvolal velký odpor u Čechů a společně s jeho nepřijetím končí též Staročeši = 1891 Staročeši u voleb propadli.
v 90. letech probíhal boj za volební právo (hlavní roli zde hrála soc dem.)
1896 – 1897 byla přijata volební reforma – rozšíření volebního práva = zavedena pátá kurie = nemajetní
volby1897 socdem. získala 1/3 hlasů v Čechách = zastoupena v říšské radě (11 zástupců – 5 Čechů, 6 Němců)
Socdem vydávala deník Právo lidu a z její iniciativy tzv. „dělnická akademie“ (vzdělávací instituce pro dělnictvo; spoluzakladatelem byl T. Masaryk).
1897 vzniklo OSČ (Odborové Sdružení Českoslovanské)
ve volbách zvítězili Mladočeši – o jejich přízeň se snažil ministerský předseda Badeni, který plánoval vydat tzv. „Badeniho jazyková nařízení => v Čechách byla za vnitřní jazyk uznána němčina i čeština – to by ale byla nevýhoda pro německé úředníky, kteří by se museli učit česky a složit zkoušku z Čj = proti tomuto návrhu se tedy zvedla nevole a Bádeniho nařízení nebylo přijato = zvětšuje se tím konflikt mezi Čechy a Němci aBadeni nucen odstoupit

V 90. letech vznikly:

agrární strana – Alfons Šťastný, Ant. Švehla
křesťansko – sociální strana – J. Šrámek – založení vycházelo z Papežské encykliky – 1891 – Rurem novarum
národně-socialistická strana – učitel Václav Klofáč
realistická strana – T. G. Masaryk
hnutí „Omladina“- Modráček, Veselý, Neumann atd. – 1894 konstruovaný proces s tímto hnutím, 67 lidí odsouzeno do vězení

19/ 20. st. – boj za všeobecné volební právo – 1905 – 1907 boj zesílil pod vlivem zpráv o ruské revoluci
1907 byla přijata volební reforma – zavedeno rovné volební právo – ne však všeobecné (to až 1918).
politické poměry před první světovou válkou byly nestabilní
1894 – 1914 byla 15 x vyměněna vláda
hlavní problém: nevyřešená národnostní otázka
Rakousko se orientuje na zahraniční politiku, kde je stále více závislé na Německu
Rakousko se chce uplatnit na Balkáně – 1898 z rozhodnutí Berlínského kongresu okupuje Bosnu a Hercegovinu a 1908 ji anektuje
kritické hodnocení kulturního dědictví = spor o pravost Rukopisů a diskuze o tzv. české otázce = vlna polemik a sporů = vítězila skupina kolem T. G. Masaryka
1899 tzv. hilsneriáda = v Kutné Hoře byl zahájen proces s židovským mladíkem L. Hilsnerem obviněným z rituální vraždy dívky A. Hrůzové v Polné na Českomoravské vysočině. V katolickém i nacionálně zaměřeném tisku probíhala před procesem zuřivá kampaň nejen proti Hilsenrovi a Židům, ale i proti jeho obhájcům. Proti nechutné antisemitské štvanici se postavilo několik intelektuálů v čele s pro. T. G. Masarykem = proces se změnil v politickou aféru – inspirováno Dreyfusovou aférou ve Francii

Soukromý život Františka Josefa I.

18. srpna 1830, Vídeň-zámek Schönbrunn – 21. listopadu 1916 tamtéž – přezdívka „Starej Procházka“

z rodu Habsbursko-Lotrinského

císař rakouský, král český (nekorunovaný) a uherský (korunovace 1867), král lombardský, benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský

TITULY Františka Josefa I.:

Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo N.N.

z Boží vůle císař rakouský,

král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský a illyrský;

král jeruzalémský;

arcivévoda rakouský,

velkovévoda toskánský a krakovský;

vévoda lotrinský, salcburský, štyrský, korutanský, kraňský a bukovinský;

velkokníže sedmihradský, markrabě moravský;

vévoda horno- a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský a guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický a zadarský;

knížecí hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský a gradišťský;

kníže tridentský a brixenský;

markrabě horno- a dolnolužický a istrijský;

hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický, sonnenberský;

pán terstský, kotorský a na slovinském krajišti;

velkovévoda srbský atd.

jméno František Josef mělo být určitým kompromisem: jméno František (podle císařova děda Františka I.) mělo symbolizovat konzervativní hodnoty, zatímco jméno Josef mělo odkazovat na částečné přijetí reformní politiky (podle císaře Josefa II.)

syn arcivévody Františka Karla (mladšího syna císaře Františka I.) a jeho ženy Žofie, bavorské princezny

4 sourozenci: Maxmiliána, Karel Ludvík, Marie Anna (zemřela v dětství) a Ludvík Viktora

velký vliv matky – ambiciózní arcivévodkyně Žofie = Sofie

po roce 1860 se stal spíše mužem kompromisu než zastáncem tvrdé linie politické reakce – nejpopulárnější člen své dynastie

dokázal velmi elegantně a diplomaticky vystupovat

na většině dobových fotografií je zobrazován v uniformě – v jeho době neexistoval civilní oděv, který by byl hodný císaře

1853 přežil pokus o atentát a v letní rezidenci v Ischlu

1854 svatba se sestřenicí Alžbětou Bavorsko („císařovna Sissi“ – Lisi – Elizabeth = dcera bavorského vévody Maxmiliána Josefa a Ludoviky Vilhelmíny )

původní záměr měla být svatba se Sisinou sestrou Helenou („Nené“), ale císař se zamiloval do Alžběty

František Josef I. + Alžběta = 4 děti:

Žofie (1855–1857) – zemřela ve dvou letech na černý kašel při cestě po Uherském království.

Gisela (1856–1932) – v16 letech ji provdali za bavorského prince Leopolda a měla s ním čtyři děti: Augustu, Alžbětu, Konráda a Georga

Rudolf (1858–1889) – František Josef izoloval korunního prince Rudolfa od státních záležitostí – věnoval se přírodním vědám a spolupracoval na Brehmově Životě zvířat -působil také jako žurnalista v liberálním tisku, samozřejmě anonymně a za zády svého otce – 1881 se oženil s princeznou Stephanií, dcerou belgického krále Leopolda II. – 1883 dcera Alžběta – 1889 spáchal v Mayerlingu se svou sedmnáctiletou milenkou Mary Vetserovou sebevraždu

Marie Valerie (1868–1924)- nejmilovanější dcera Alžběty – narodila se 10 měsíců po korunování Františka Josefa uherským králem- vzala si Františka Salvátora a měla s ním 9 dětí – díky její dobročinnosti jí lidé přezdívali „Anděl z Wallsee“

Mezi Františkem a Sisi později došlo k odcizení = od roku 1885 udržoval císař vztah s herečkou Kateřinou Schrattovou. Po smrti Františka Josefa I. nastoupil na trůn Karel I., jeho politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám.

Sissi (1837 – 1898)

bezstarostné dětství strávila v rodném Mnichově a na venkovském sídle Possenhofen
naučila se francouzsky, jezdit na koni a plavat
velký cit pro přírodu a umění, touha po svobodomyslnosti
provdána v 16 letech za Františka Josefa II.
zásnubní dar od Žofie: villa v Bad Ischlu
manželství šťastné jen pár let po svatbě
odporovala přísné dvorské etiketě, která ji svazovala (neměla na svatbě předepsané bílé rukavičky) = v nepřátelské atmosféře dvora se cítila velmi osamělá – stahovala se do sebe a velmi vážně onemocněla = zdravotní pobyty s cestováním
přátelila se s maďarskou šlechtou, oslňovala svým jezdeckým uměním a angažovala se do politiky při rakousko-uherském vyrovnání
byla posedlá svým vzhledem – dbala především o své krásné dlouhé hnědé vlasy, které dosahovaly až na zem = vyčesané vlasy si nechávala předkládat na stříbrném podnose
dbala také o svou postavu – váha 44 – 48 kg při výšce 172 cm – držela drastické diety – nechávala se zašívat do korzetů a volný čas vyplňovala sportem – podnikala velmi náročné túry za každého počasí – vážila se 3X denně = vykazovala veškeré znaky mentální anorexie
nikdy si nesedala a používala zvláštní klekátka
45 let se nenechávala fotografovat ani portrétovat, aby zůstala zachována ve vzpomínkách mladá
v pokročilém věku se z ní stala podivná žena, která vzbuzovala spíše soucit než obdiv
po smrti syna Rudolfa se oblékala již jen do černých šatů a bez cíle a smyslu cestovala po Evropě
poslední roky života trávila v Řecku na ostrově Korfu, kde si nechala vybudovat zámek Achilleion
zavražděna pilníkem italským anarchistou Luigi Luchenim roku 1898
citát Sissi: „Manželství je nesmyslná instituce. V patnácti je člověk prodán a vysloví přísahu, které nerozumí a které se nemůže zbavit 30 a více let“
v dnešní době osobnost Sissi námětem řady filmů