ČSR mezi válkami

Formování československého státu (1918 – 1921)

Představitelé československého státu:

První vláda = „vláda všenárodní koalice“ (1918 – 1920)

první předseda vlády: Karel Kramář
ministr zahraničí: Edvard Beneš
ministr vojenství: M. R. Štefánik

Problémy „první republiky“

ČSR vznikla na národnostním principu (Češi a Slováci = jeden národ)
na principu čechoslovakismu (Češi 51%, Slováci 16%)
minority: Němci 23%, Maďaři, Rusíni, Poláci, Židé 10%
ústava zaručovala i práva minorit, ALE přesto problémy

1. Problémy s Němci = německá irredenta

představitel: Rudolf Lodgman von Auen
pokusy o odtržení německy mluvících oblastí (pohraničí) a o vytvoření čtyř provincií, které měly být připojeny k Rakousku (později k Německu)
Němci žijící u nás vnímali konec války a vznik ČSR jako svoji porážku
vznik ČSR změnil jejich postavení, stali se národností menšinou
4 provincie: Deutschböhmen (severní a západní Čechy), Sudetenland (severovýchodní Čechy, severní Morava a Slezsko), Böhmerwaldgau (jižní Čechy) a Deutschsüdmähren (jižní Morava)
prosinec 1918 – pohraniční oblasti vojensky obsazeny
střety mezi vojáky a obyvateli

2. Problém československých hranic

hranice s Německem a s Rakouskem stanoveny na základě historického vývoje
potvrzeny ve Versailles (s Německem) a v Saint Germain (s Rakouskem)
problémová hranice: s Maďarskem (žádná historická hranice)
Beneš podal na Pařížské konferenci návrh (7 memorand) – přijato – potvrzeno i smlouvou v Trianonu (1920) = Maďaři museli vyklidit Slovenské pohraničí (také Podkarpatskou Rus) = rozhodnutí velmocí potvrzeno vojenskou silou (ČSA, Rumunská armáda, policie)
po porážce Maďarské republiky rad a Slovenské republiky rad dochází ke stabilizaci poměrů = na Slovensku žilo 700 000 Maďarů
hranice Podkarpatské Rusi – původně patřilo k Uhrám – Zalitavsko
tři tendence – připojit se k: Maďarsku, Sovětské Ukrajině, ČSR
vojensky obsazena československými vojsky
nejzaostalejší část ČSR, bez hospodářského vývoje
hranice s Polskem (o Těšínsko)
velmoci rozhodli o rozdělení území – obsazeno československou armádou
1920 – Pařížská smlouva – připojeno k Československu
napjaté vztahy s Polskem trvaly po celé meziválečné období

3. hospodářské a sociální rozdíly mezi Čechy, Moravou a Slovenskem a Podkarpatskou Rusí

Čechy a Morava byly průmyslově vyspělejší (textilní, stroj., sklářský průmysl)
Slovensko a zvláště Podkarpatská Rus – zaostalé
sociální rozdíly – zaostalost východních částí – žádné střední a vysoké školy, neexistovala. slov. inteligence
1919 založena Bratislavská universita, 1920 Slovenské ND
na Slovensko odcházeli na pomoc čeští úředníci, policie, lékaři
rozdíly v sebeuvědomění – problémy čechoslovakismu
Slováci přestávali být součástí ČSR, snažili se osamostatnit se = vnitřní spory

4. sociální problémy

hospodářský rozvrat = 20% dělníků nezaměstnaných
1918 – demonstrace, protidrahotní bouře, hladové bouře (nedostatek potravin)
požadavek socializace = znárodňování velkých průmyslových podniků a dolů
v prvních dvou letech – situace nejhorší (střety)

Vydávány zákony:

osmihodinová pracovní doba

státní podpora v nezaměstnanosti = nemocenské a úrazové pojištění
duben 1919 – vydán zákon o pozemkové reformě = zábor pozemkového majetku přesahujícího 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha půdy vůbec
vznikl pozemkový úřad – hlavní roli zde hrála agrární strana
reforma se naplňovala celá 20. léta
600 000 rolníků dostalo půdu
vznikly zbytkové velkostatky – přidělili si je představitelé agrární strany (cca 100 ha půdy)
jaro 1919 – provedena měnová reforma – odluka od rakouské měny – okolkováním
pod vedením ministra financí Aloise Rašína
spjata s úsporností ve státních výdajích

Politický vývoj a politické strany

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu = Agrární strana
- Alois Švehla, Rudolf Beran, Slovák Milan Hodža
Československá sociálně-demokratická strana
- Bohumil Šmeral (1919 Marxistická levice – 1921 KSČ), Rudolf Bechyně, Vlastimil Tuzar, Slovák Ivan Dérer
- opírala se o Odborové sdružení československé
Socialistická strana (od 1926 Národní socialisté) – střední vrstva = řemeslníci, živnostníci, učitelé
- V. Klofáč, Stříbrný, Beneš
Národní demokracie – podnikatelé
- Karel Kramář, Alois Rašín
Lidová strana
- Jan Šrámek, Hurban
- vznikla r. 1919 sloučením Moravsko-slezské křesťanskosociální strany, Katolicko-národně konzervativní strany a Konzervativní lidové strany
- vazby s římskokatolickou církví
Komunistická strana Československa
Hlinkova Ľudová strana (HĽS)
- Andrej Hlinka, Josef Tiso, Sidor
Německá sociálně-demokratická strana
- Čech
DNSAP = Deutsche nationalsozialistiche Arbeiterpartei = Německá národně socialistická strana dělnická
- 1933 zakázána – tehdy na ní navázala SdP = Sudetendeutsche Partei = Sudetoněmecká strana
- Jung, Krebs, Konrád Henlein, Frank

Po vzniku republiky nebyly německé strany zastoupeny v parlamentu – slovo dostaly až po volbách roku 1920 – do vlády se německé strany dostaly v polovině 20. let

V červnu 1919 se konaly volby do obecních zastupitelstev, v nichž zvítězila sociální demokracie. Na to reagovala vláda podáním demise – v létě 1919 byla ustavena 2. vláda v čele s Vlastimilem Tuzarem = „vláda Rudozelené koalice“ = socdem., agrární strana.

29. 2. 1920 přijata ústava Československé republiky
1920 – parlamentní volby
- soc-dem získala 30% hlasů
- dělnictvo očekávalo změny, nic moc se nedělo => na sjezdu soc-dem došlo k rozkolu – září 1920 vláda podala demisi – byla vytvořena úřednická vláda Jana Černého (1920 – 1922)
- „vláda pevné ruky“ – mohou dělat i tvrdá a nepopulární opatření
- prosinec 1920 – vyvrcholení konfliktu = spor o lidový dům = sídlo ČSSD = boj o charakter republiky
- spor mezi levicí a pravicí v soc-dem – policie vyhnala levici = levicové síly poraženy
- levice uspořádala generální stávku – týdenní boje
- porážka dělnictva, zatýkání => definitivní rozkol v soc-dem.
únor 1921 – vznikla KSČ
podzim 1921 – slučovací sjezd KSČ – spojily se tři sekce KSČ – Slov., Něm., Česká
1921 – 1922 – spory o funkce prezidenta (TGM nemocný, vyvázl, znovu prezidentem)
1922 – volby vyhráli agrárníci – vytvořili „vládu všenárodní koalice“(1922 – 1926)
- v čele: Alois Švehla
- uklidnění poměrů
1926 – úřednická vláda Jana Černého
1926 – 1929 – „vláda panské koalice“
- bez zastoupení soc-dem a sociálních stran
- účast i německých stran
1929 – 1938 – „vláda široké koalice“
- mnoho stran

Vliv na české politické scéně

„koaliční pětka“ – mimoparlamentní seskupení
- její zástupci se dohadovali o hlavních rozhodnutích, pak je společně prosadili v parlamentě
- agrárníci, lidovci, sociální demokraté, národní socialisté, národní demokraté
- „hrad“ – neformální politické seskupení kolem T. G. Masaryka
- důležitá Živnobanka – v bankovní sféře a průmyslu

Dělnické hnutí ve 20. letech a Kominterna

1919 byla obnovena Druhá internacionála – „socialistická internacionála“
- program: demokratický socialismus
- probíhá proces diferenciace v dělnických stranách (pravice × levice; z levice vzniká KS)
1918 vzniká KS v Maďarsku, Německu, Rakousku, Polsku, Finsku
1919 vzniká KS v USA, Anglii, Jugoslávii, Bulharsku, Španělsku, Itálii
březen 1919 – z iniciativy výboru KS se v Moskvě sešla konference, která založila
třetí internacionálu (komunistickou internacionálu) = „kominterna“
- účastnili se delegáti asi z 20 zemí
1920 – druhý sjezd kominterny – přijato 21 podmínek pro vstup do kominterny
- v kominterně se prosazuje bolševizace KS – Stalin = očista – hledání nepřátel uvnitř KS
prosinec 1920 – boj o lidový dům – viz výše
květen 1921 – vznik české KS v čele se Šmeralem
od 1929 bolševizace KSČ v Československu na 5. sjezdu – do čela: mladá generace (Klement Gottwald)

Československo do roku 1929

Politický systém

roste vliv komunistické strany po rozkolu dělnického hnutí – komunisté stojí v opozici vůči vládě, vůči celému politickému systému
nejsilnější stranou jsou agrárníci (Hodža) – orientuje se na Rakousko a Německo.
1923 vzniká zákon na ochranu republiky (předcházel mu úspěšný atentát na Rašína) – namířen proti extrémním silám (KS, nacionalistické strany, fašismus).

V polovině 20. let se konaly volby a boj o moc vrcholí:

Agrární strana (13,7 %)
Komunistická strana (13,2 %)
Lidová strana (10,0 %)
Sociální demokracie (9,0 %)

Na Slovensku byla nejsilnější Hlinkova ľudová strana. Komunisté a Sociální demokraté byli v opozici.

1926 byla znova vytvořena úřednická vláda Jana Černého, vznikla národní obec fašistická (červenobílí), která chtěla uskutečnit fašistický puč na Sokolském sletu. Požadavek vytvořit vládu „pevné ruky“ (= nastolit diktaturu). Byla proti dělnickému hnutí a Komunistické straně, proti menšinám, proti Společnosti národů, proti Německu (založeno na českém nacionalismu) a proti sovětské politice. V čele fašistické obce stál Rudolf Gajda (bývalý legionář) – k žádnému puči nedošlo.

1929 byl pořádán 5. sjezd KSČ (bolševizace) – „Tam se naučíme, jak Vám zakroutit krkem“. KS byla proti buržoazii a vládě.

1927 se konaly třetí prezidentské volby (1918, 1920, 1927), v nichž byl znovu zvolen T. G. Masaryk (1918. 1920, 1927, 1934) – v prosinci 1935 pro špatný zdravotní stav abdikoval a setrvával na zámku v Lánech – za svého nástupce navrhl dr. Edvarda Beneše.

Hospodářství

období konjunktury (vzestupu)
symbolem úspěchu byly úspěšné firmy = Baťa, ČKD Praha, Zbrojovka Brno, Škoda Mladá Boleslav, Tatra Kopřivnice, oděvní závody Prostějov
Československo stálo na desátém místě ve světové průmyslové výrobě a na 17. místě ve výši národního důchodu (= roční bohatství vyprodukované v zemi na jednoho občana)
stabilizovala se měna (cílem bylo dosáhnout směnitelnosti koruny za zlato – 1 Kč = 44,58 mg Au)
od roku 1929 – aktivní obchodní bilance
problémy:
- nedošlo k modernizaci (3/4 průmyslové výroby orientované na vývoz)
- konkurenční boj s Německem
- nedařila se industrializace Slovenska
- Československá ekonomika zatížena dluhy z války (ČSR platila příspěvek za osvobození, převzala část dluhů Rakouska – Uherska)

Zahraniční politika

orientovala se na dohodu; spjata s Versailleským systémem (hlavním spojencem byla Francie)
1924 podepsána spojenecká smlouva s Francií
do 1925 zde byla francouzská vojenská mise (v čele stál generál Pellé)
dalším spojencem byly státy Malé Dohody, arbitrážní smlouvy z Locarna

Hospodářská krize v Československu

v době vlád široké koalice – od roku 1929 stál v čele agrárník František Udržal, od 1932 J. Malypetr
hospodářská krize postihla nejprve zemědělství, ve kterém bylo zaměstnáno 60% obyvatel
nejvíce postihla drobné rolníky, u kterých roste zadluženost jejich hospodářství – největší hrozbu představovali exekutoři a exekuce na východě republiky
krize v průmyslu začala v roce 1930 (vrchol v roce 1933 – pokles o 40%) – krize vedla k poklesu poptávky po průmyslovém zboží.
finanční krize se projevila nejvíce roku 1934 – devalvace koruny
krizí bylo nejvíce postiženo Slovensko, Podkarpatská Rus a České pohraničí => velké vystěhovalectví

Řešení: vláda se pokoušela krizi řešit státními půjčkami (subvence), organizovala sociální podpůrné akce pro dělnictvo (podpora v nezaměstnanosti, vztahovala se na odborově organizované dělníky, podporu vyplácely odbory, ale ty dostávaly příspěvky od státu). Pro neorganizované dělníky stát organizoval stravovací akce (dostávali poukázky na jídlo = „žebračení“).

Krize měla dopad na nezaměstnanost (920 000 oficiálně) ALE 1 300 000 obyv. skutečně), na polozaměstnanosti a na poklesu mezd (o 17 – 20%).

Politické důsledky krize

radikalizace dělnického hnutí (rostoucí aktivita KSČ)
růst nacionalismu (nacionalist. tendencí v pohraničí, na Slovensku HĽS spojena s katol. církví)
na Slovensku skupina kolem časopisu DAV (Davisté) – Domoveský, Klementis – tendence oddělit se od Česka = separatismus

Radikalizace

KSČ organizuje protestní akce v době hospodářské krize (demonstrace, pochody hladu, stávky)
cíl: bojovat za mzdy, za to být zaměstnán
proti nim tvrdě postupuje vláda (tehdejší ministr vnitra dr. J. Slávik)
1930-32 střelba do protestantů
vyvolává to odpor mezi spisovateli, novináři, herci
v Radotíně u Prahy, v Duchcovském viaduktu 4 zastřelení
ve Slovenských Košútách, v Podkarpatské Rusi v Clustu
ve Frývaldově 8 mrtvých; za 4 roky krize zastřeleno 30 – 40 lidí, 160 raněných
důsledkem byla rostoucí solidarita dělnictva, vznikla solidarita mezi dělníky a maloburžoazními živnostníky (projevuje se to ve stávkách, kde bylo dělnictvo zásobováno jídlem živnostníky)
v březnu a dubnu 1932 vypukla Mostecká stávka, největší a relativně úspěšná akce (přijaty požadavky)

Nacionalismus v pohraničí

opět sílí negativistický proud německé politiky – obviňuje ČSR z krize a z jejích důsledků
šíří se víra v autoritativní režim
spojen se stranami DNSAP (něm. nacional. – social. pracovní strana) a DNP (německá nacional.strana) – snaží se získat co nejvíce voličů = pátá kolona = síla uvnitř země, která pomáhala něčemu z vnějšku
cílem Hitlerovy politiky bylo rozbít dosavadní poměry v Evropě a vytvořit hegemonii Německa
DNSAP je finančně podporována z Německa
1933 vydán zákon o zákazu a rozpuštění protidemokratických stran (rozpuštěna DNSAP, DNP)
1933 vznikla Sudetoněmecká vlastenecká fronta v čele s Konrádem Henleinem – 1935 se přejmenovala na SdP (Sudetendeutsche Partei)
český nacionalismus – Kramářova obec fašistická

Slovensko

roste zde nacionalismus
1930 HĽS poprvé vyjádřila požadavek autonomie na svém sjezdu v Rožumberoku – představitelé: HĽS: Tiso, Ďurčanský, Sidor

Zánik „první republiky“

krize a její důsledky způsobila růst nacionalismu
volby v únoru 1935 představovaly boj o charakter republiky (demokracie, integrita státu – ano × ne)
integritu státu chtěla porušit HĽS, SdP
znamenaly porážku fašistických sil a zachování demokracie
v pohraničí však SdP získala 66% hlasů (nejvíce ve volbách)
procedurální pravidla však naštěstí zajistila většinu agrárníkům (i předsedu vlády)
na Slovensku došlo k posílení HĽS
vznikla nová strana Národní sjednocení
spojení národní demokracie (K. Kramář) a českých fašistů (Stříbrný, Gajda)
heslo: „NIC NEŽ NÁROD!“
vzorem jim byla Itálie
v prosinci 1935 odstoupil T.G. Masaryk a konaly se proto prezidentské volby
- 3 kandidáti:
  - Edvard Beneš (Národní Socialisté, Soc-dem)
  - Bohumil Němec (fašistické síly – SdP, agrárníci, HĽS)
  - Klement Gottwald (KS; stažen a KS podporovala Beneše)
- vítězem se stal Beneš (v oblibě ho měl i Vatikán)
v letech 1937-1938 požadavky SdP vůči československé vládě rostou = SdP „trójským koněm“ Německa
„pátá kolona“ = nástroj německé politiky k dosažení německé Mitteleuropy
cíl politiky SdP: „Heim ins Reich“ (domů do Říše – myšleno připojit Sudety k Říši)
24. 4. 1938 SdP („Henleinovci“) přijala karlovarský program– 8 bodů a žádali
- autonomii (snaha vytvořit uzavřená Německá území s vlastní samosprávou)
- volnou propagaci nacismu (=> změna zahraniční politiky) = záminka ke střetu s československou vládou, nešlo o splnění programu ani o řešení národnostní otázky – snaha ukázat, že s ČSR se nelze dohodnout => řešit mezinárodní cestou
7. 5. 1938 Anglo -Francouzská výzva československé vládě, aby přijala Henleinovy požadavky – jinak západ nedává žádné záruky pomoci => českoslov. vláda vypracovala národnostní statut (značné ústupky, rozšíření práv menšin)
v květnu 1938 vypukla tzv. květnová krize = stupňování požadavků, SdP přerušila jednání s vládou => Hitler stupňoval své útoky proti ČSR („Nebudu trpět, aby deset milionů Němců trpělo!“)
zpravodajská služba zjistila přesuny německých vojsk u československých hranic (léčka)
Němci chtěli vědět, jak bude ČSR a západ reagovat
20.- 21.5.1938 Československá vláda vyhlásila ČÁSTEČNOU MOBILIZACI
- mobilizace jednoho ročníku záložníků na čtyřtýdenní cvičení
- ČSR tím ukázala svou odhodlanost bránit se => výzva Hitlerovi – 30.5. 1938 Hitler vydává pokyn k vypracování plánu útoku proti ČSR = Fall grün
Hitlerovým rozhodnutím bylo vypořádat se s ČSR
na konci května se konaly obecní volby (volby starostů)
v pohraničí volilo SdP 90% Němců
nebezpečí představovala též HSĽS
osud ČSR závisí na postoji západu = důvěřuje ve spojenectví s Francií
vylučuje izolovanou válku s Německem – sami bychom se neubránili
odmítá bojovat proti Německu jen se SSSR (kdyby to bylo reálné)
léto 1938 – „druhý plán“ – přepracovaný národnostní statut – SdP odmítla
léto 1938 – sbližování Velké Británie (Halifax) a Německa (Ribbentrop) = cíl: vyhnout se válce
československá vláda na nátlak západu přijala mezinárodní zásah
srpen – do ČSR přijíždí britský diplomat – lord Runciman – má nezávisle vyřešit vztahy v ČSR)
stýká se však jen s představiteli SdP, s Henleinem, něm. šlechtou a průmyslníky
=> závěr: soužití Čechů a Němců není možné
29. srpna přijat třetí plán
5. září přijat čtvrtý plán, který byl již skoro roven karlovarskému programu SdP
=> ČSR se obětuje zájmům světového míru
to se však nehodí ani SdP, ani Německu – jde jim o připojení 1/3 území k Německu
12. září se HSĽS pokusila o puč
československá vláda rázně zasahuje
vyhlašuje stanné právo v pohraničí
vydán zatykač na Henleina, Franka (představitel SdP)
12. září se v Norimberku konal také sjezd NSDAP
Hitler svými projevy útočí proti ČSR – ČSR označil za snůšku komunismu a husitství
sudetoněmecká otázka přenesena do mezinárodní politiky (v Evropě vypukla válečná psychóza)
zprostředkovatelem mezi ČSR a Německem byla Británie (zachraňovala mír)
15. 9. se Chamberlain schází s Hitlerem v Berchtesgardenu
Hitler požaduje odstoupit pohraničí s více než 50% Němců
16. 9. Beneš vyzývá Francii, aby dodržela své smlouvy
19. 9. československá vláda dostává Anglo-Francouzské ultimatum, aby přijala Hitlerovy požadavky z Berchtesgardenu jinak bude ČSR označena za agresora = žádná pomoc ve válce
19.-20.9. Beneš sondoval u sovětského ministra zahraničí
zjistil, že SSSR pomůže bude-li ČSR označena za oběť = Německo označeno za agresora
20.9. vláda nejprve odmítla, po nátlaku Beneše však přijala ultimatum
- způsobilo demonstraci v Čechách (250 000 lidí před Parlamentem – Rudolfinum)
- Hodžova vláda odstoupila
- Beneš jmenoval úřednickou vládu generála Jana Syrového
22.9.1938 schůzka mezi Chamberlainem a Hitlerem v Godesbergu => požadavky z Berchtesgardenu splněny
- Hitler předkládá memorandum o odstoupení pohraničí a to do 1. 10. (doplněno mapou)
23.9.1938 Československá úřednická vláda vyhlašuje mobilizaci => odhodlání bránit se a Hitler hrozí útokem
Francie a Velká Británie cítí ohrožení appeasementu, vedou intenzívní jednání, narůstá tlak na ČSR => Západ hledá jinou cestu dorozumění s Hitlerem
29.9.1938 mezinárodní konference v Mnichově ( „O NÁS BEZ NÁS“ )
- sešli se zde Hitler, Chamberlain (+ min. zahr. Halifax), Mussolini (+ min. zahr. Ciano), Daladier (+ min. zahr. Léger)
- za dveřmi Mastný a Masařík
- průběh neorganizovaný, nebyl žádný jednací řád (Hitler něco předloží, ostatní odsouhlasí)
- tři zasedání (odpoledne, půlnoc 29. – 30.9.)
- skončila podepsáním Mnichovské dohody o odstoupení československého pohraničí Německu
30.9.1938 – ministr zahraničí ČSR Kamil Krofta oznámil, že ČSR přijímá Mnichovskou dohodu a řekl: „….tím ČSR ztrácí výzbroj za 2 miliardy korun, dává Německu zbraně, které budou použity proti Západu… „

Důsledky Mnichova

zničení státní suverenity
porušení zásad mezinárodního práva
Francie nesplnila své závazky z let 1924 a 1935
ukázala neúčinnost Malé dohody
nabízená pomoc SSSR měla spornou hodnotu
byl důsledkem politiky „appeasementu“ = usmiřování
povzbuzení pro Hitlera (další ústupky) => ztráta důvěry v Západ = zrada Západu => proto se po válce Beneš orientoval stejnou měrou i na Východ

ztráta obyvatelstva (5 000 000 – z toho 1 250 000 Čechů)
ztráty ekonomické (průmysl sklářský, textilní, papírenský, černé uhlí (1/3), 99% hnědého uhlí)
narušení komunikačního systému (železnice)
ztráty hor a pevností i s výzbrojí
pohraničí rozděleno do 5ti pásem, stanoveny termíny předání Němcům
požadavky: Polsko – získalo Těšínsko, Oravu a Spiš, Maďarsko získalo jih Slovenska až ke Košicím, jih Podkarpatské Ukrajiny
územní ztráty potvrzeny Vídeňskou arbitráží

„Mnichovský komplex“

neschopnost zabránit Mnichovu bylo pro Beneše celoživotním traumatem
kritizován obyvateli, pravicí i levicí

Druhá republika“ (29.9. 1938 – 15.3. 1939)

dochází k úpadku demokracie, k fašizaci, proněmecké politice
snaha přežít, udržet se
21. října 1938 Hitler vydal tajnou směrnici o likvidaci Rest-Tschechei = zbytku Česka
5.10.1938 abdikoval Edvard Beneš a odešel do emigrace jako soukromá osoba (Anglie, USA)
30.10.1938 zvolen prezidentem JUDr. Emil Hácha
v čele vlády agrárník Rudolf Beran

Státoprávní změny:

6. 10. vyhlášena autonomie Slovenska, později i Podkarpatské Rusi => Česko – Slovenská republika
změny v systému politických stran
narušení demokracie
vůdčí role: strana NJ (národní jednoty)
komunistická strana přešla do ilegality (zakázána)
zavedena cenzura
prosinec 1938 – vydán zmocňovací zákon = omezení pravomoci parlamentu ve prospěch vlády a prezidenta + vláda a prezident mohou přijímat, měnit a rušit zákony (včetně ústavy)

Oddělení Slovenska a vytvoření protektorátu Böhmen und Mähren

Hitler podporuje separatismus HSĽS, slibuje Slovensku hospodářskou pomoc při odtržení Slovensku, vyhrožuje, že Slovensko podlehne Maďarsku a Německo mu nepomůže = „BUĎ SE ODTRHNETE, NEBO VÁS NECHÁME MAĎARŮM!“
leden 1939 – ministr Slovenské vlády Vojtěch Tuka posílá Hitlerovi telegram: „Vkládám osud Mého národa do Vašich rukou, mein Führer. Můj národ čeká na Vaše osvobození.“
únor 1939 – Tuka v čele Slovenské delegace přijat u Hitlera
11.3.1939 – Československá vláda vyhlašuje na Slovensku výjimečný stav, snaží se zabránit odtržení Slovenska
sesazena Tisova vláda (Tiso, kněz, odešel na svou faru v Bánovcích nad Bebravou)
jmenována nová vláda v čele se Sidorem – snaha oddálit odtržení
13.3.1939 .- na pozvání Hitlera odjíždí Tiso do Berlína, kde dostává ultimatum (buď odtržení, nebo Maďaři)
14.3.1939 – Slovenský sněm vyhlásil Slovenskou republiku pod záštitou Německa
zbytek Podkarpatské Ukrajiny zabrali Maďaři

Noc z 14. na 15.3.1939

Hácha se na svou žádost setkal s Hitlerem v Berlíně, doprovázen Charkovským (český velvyslanec v Německu)
Hitler jim řekl, že dal rozkaz o připojení Čech k Říši
pod psychickým nátlakem – Hácha dostal záchvat – Hitler ho honil po místnosti s prohlášením, které měl Hácha podepsat => Hácha nakonec podepsal prohlášení Československé a Německé vlády:
- Československá vláda souhlasí s okupací
- Čechy samy žádají, aby je Německo okupovalo
- 15.3.1939 Hácha telefonicky informuje vládu, žádá o nekladení odporu
- 4:00 – vláda prohlášení přijala
- ráno začíná okupace
16.3.1939 – vydán výnos o zřízení protektorátu Böhmen und Mähren
postavení Česka jako kolonie

Druhá světová válka (1. září 1939 – 2. září 1945)

je dosud největší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva
stál život asi 45 – 60 milionů lidí
bojovalo se ve všech oceánech a do bojů zasáhly státy všech obydlených kontinentů

Druhou světovou válku provázely otřesné zločiny proti lidskosti – holokaust (nacistické Německo a jeho satelity), otřesné zacházení s válečnými zajatci (nacistické Německo, SSSR, Japonsko, Čína), genocida porobených národů (nacistické Německo, SSSR), cílené bombardování měst a civilních cílů (nacistické Německo, SSSR, Velká Británie, USA), včetně nasazení atomových bomb (USA).

Bezprostřední příčiny:

chybně koncipovaná Smlouva z Versailles tudiž špatně formulované výsledky 1.sv. války = nestabilní uspořádání Evropy i světa = skupina nespokojených, kteří hodlali nové uspořádání přepracovat = ROZPAD VERSAILLESKÉHO SYSTÉMU
Velká hospodářská krize (přelom 20/30 let) = oslabení všech států a jejich vlád
slabost Společnosti národů a mocností, které měly udržovat světový mír
izolacismus USA
nástup fašismu v Itálii (1922 Benito Mussolini předseda vlády), nástup nacismu v Německu (1933 Adolf Hitler německý kancléř)
občanská válka ve Španělsku – výsledek: Frankova fašistická diktatura
expanzivní militarismus v Japonsku
Spojenci X státy OSY – BERLÍN – ŘÍM – TOKIO (Německo, Itálie, Japonsko)
zbrojní program v zemích fašistické OSY
politika appeasementu – usmiřování útočníka ústupky – zejména ze strany VB, USA a Francie
Mnichovská dohoda
7.4. 1939 obsadila Itálie Albánii

Bezprostřední důsledky:

hegemonie SSSR (Stalin)
vytvoření dvou bloků = západního (zformoval se v NATO) a východního (Varšavská smlouva tvořená SSSR a jeho satelity) = napjaté vztahy přerostly ve Studenou válku = korejská válka, vietnamská válka, arabsko-izraelské války

Vznik druhé světové války:

pakt Ribbentrop-Molotov mezi Třetí říší a Sovětským svazem o vzájemném neútočení (23. srpen 1939) a jejich společný útok na Polsko
spojenci = Francie, Anglie a s ní spojené státy vyhlásili válku pouze Německu
Hitler i Stalin pak za vzájemné podpory pokračovali ve své expanzi vůči okolním státům až do června 1941, kdy Německo SSSR napadlo, což Sovětský svaz zařadilo mezi Spojence.
do války posléze na straně Osy vystoupily i další státy, na straně Spojenců pak Spojené státy americké

1939

Invaze do Polska

záminka přepadení vysílačky v Gliwici
1. září 1939 německá vojska po předchozích provokacích a zinscenovaných incidentech zahájila invazi do Polska = řetězová reakce = Německu vyhlásily válku Velká Británie, Francie a jejich spojenci a přidružené země (Kanada, Jihoafrická unie…)
Německý generální štáb hodlal proti Polsku využít taktiku tzv. bleskové války = zdrcující porážka Polska ze dvou stran = Německo ze západu a SSSR z východu

Podivná válka

Francie a VB Polsku účinně nepomohly – namísto válečných operací proti Německu shazovaly pouze propagační letáky

Zimní válka

SSSR pokračoval v expanzi – přinutil Pobaltské státy = Litva, Lotyšsko a Estonsko k souhlasu s pro ně nevýhodnou ekonomickou a vojenskou spoluprácí + rozmístění svých jednotek na jejich území = připravil si půdu pro jejich anexi
30. listopadu 1939 SSSR na základě plánu o útoku vypracovaným Mereckovem bez vyhlášení války napadl Finsko – cílem útoku bylo naprosté vojenské podmanění země (během zhruba 14-21 dnů) – celá akce se však poněkud nepovedla – nápor Rudé armády byl navzdory četným posilám odražen s otřesnými ztrátami – SSSR sáhlo k masovému bombardování civilních cílů a měst za použití tříštivých a zápalných bomb = civilizovaný svět pobouřen – zejména USA, VB, Vatikán, Severské země

1940

SSSR zahájil druhou fázi operací proti Finsku 1.2. 1940 – unavená finská armáda trpěla nedostatkem munice a sovětská vojska tentokrát dobyla hlavní opevnění Mannerheimovy linie a překročila Viipurský záliv = 13.3.1940 uzavřeno příměří – Finsko poskytlo SSSR velkou část svého území a další ústupky

Zimní válka měla za následek tři věci:

prudký pokles reputace Rudé armády
reorganizaci a mnohá zlepšení v Rudé armádě = odstranění Vorošilova z jejího vedení
zpečetila osud Norska, neboť přesvědčila Hitlera o neochotě Francie a Británie respektovat Norskou neutralitu a tudíž i nutnosti Dánsko a Norsko obsadit

8.4.1940 Německo zahájilo invazi do Dánska a Norska – obsadilo všechny klíčové body (norský zrádce Quisling)
4.9. 1939 Boj o Atlantik = německá ponorka U-30 potopila britskou cestovní loď

Bitva o Francii

Německo se po svém vítězství v Polsku připravovalo se na další fázi bojů, tentokráte proti Francii.

10. 5. 1940 zahájilo nacistické Německo útočné operace na západní frontě
vojska vyrazila vpřed ve dvou směrech – proti Belgii a Nizozemí a Lucembursku = okamžitě obsazeny – útok měl vzbudit ve francouzsko-britských silách dojem, že jde o hlavní útok a že se Německo podobně jako za první světové války drží tzv. Schlieffenova plánu = západní spojenci tomu uvěřili a již předem vysunuli do tohoto prostoru své elitní oddíly
druhý německý útok, ten skutečně hlavní, však směřoval jižněji – přes Ardeny = Němci obešli tzv. Maginotovu linii – cílem bylo hlavní francouzsko-britské síly obklíčit a zničit = francouzské velení nedokázalo na německý plán adekvátně zareagovat ani tehdy, když už byl zřejmý
správně a včas zareagovala pouze část britského expedičního sboru, který se u Arrasu pokusil zboku udeřit proti pronikajícím německým kolonám
projevila se německá převaha ve vzduchu a fakt, že francouzské letectvo nebylo schopno na rozdíl od německého účinně napadat pozemní jednotky nepřítele
22.6. 1940 Francie kapitulovala – ministr Reynaud předal vládu maršálovi Pétainovi (84 let) – přijal tvrdé podmínky příměří = Francie rozdělena n a 2 části: na jihu vazalský režim v čele s Pétainem a hl. městem Vichy
fr. politici odešli do exilu pod vedením generála Charlese de Gaulla
na východě zatím SSSR násilně anektoval rumunskou Bessarábii a Severní Bukovinu

Bitva o Anglii

16.7. 1940 operace Lvoun – Hitlerův plán na ovládnutí vzdušného prostoru nad kanálem La Mance a posléze obsazení Britského území
Německá Luftwaffe zahájila dlouhou sérii vzdušných útoků proti Británii = letecká bitva o Anglii – srpen – říjen 1940 s cílem eliminovat britské letectvo a připravit tak vhodné podmínky pro invazi do Anglie – ničivé bombardování Londýna = ve snaze zničit RAF Hitler neuspěl
v řadách britských pilotů bojovali i piloti kanadští, polští, belgičtí a českoslovenští
Hitler očekával, že Britové začnou vyjednávat o míru, ALE v čele nový hrdý premiér Winston Churchill, který neustupoval
PRVNÍ VÁŽNÝ NEÚSPÉCH NĚMECKA
po neúspěchu v Británii se fašistické mocnosti zaměřily na JV Evropu a severní Afriku
v Asii pokračovalo Japonsko v dobývání Číny, zabralo francouzskou Indočínu a vyhlásilo podporu Německu a Itálii = to zhoršilo jeho vztahy s Velkou Británií a USA a vedlo k široce pojatému embargu vůči této zemi

1941

Rozhodující události roku:

tažení na Balkáně 1941
operace Barbarossa 1941–1942 = napadení SSSR
Německo zahájilo ponorkovou válku
vstup USA do války

Přechodné uklidnění bojů po likvidaci Francie dalo Německu čas na další rozšiřování, dozbrojování a přezbrojování vojsk a přípravu dalšího úderu. Hitler si za svůj cíl vybral SSSR i přes předchozí smlouvu o neútočení.

Německo obsadilo britské Somálsko
Itálie napadla Egypt – pomoc něm. generála Erwina Rommela – Rommelův Afrikakorps – situace se zde měnila jako na houpačce
v Srbsku kolaborační vláda v čele s generálem Nedicem a v Chorvatsku fašisté pod vedením Ante Paveliče
pokračovaly i boje mezi Řeckem a Itálií na Balkáně = ukázalo se, jak slabá Itálie ve skutečnosti je = během jara VB zlikvidovala italské panství v Etiopii
dále Hitler udeřil proti Řecku, Krétě a Jugoslávii = ovládnutí celého Balkánu a Peloponésu

Zákon o půjčce a pronájmu v USA (Land and Lease Act). USA zatím mimo válečný konflikt. V březnu 1941 prezident Roosevelt prosadil schválení zákona o půjčce a pronájmu = americká vláda mohla prodávat na dluh nebo dávat do pronájmu jiným státům materiál a zboží nutné pro jejich obranu.

22. června 1941 útok na SSSR – plán Barbarossa – dlouhodobý a vyčerpávající zápas – Německo zde muselo soustředit velkou část svých sil:
útok na SSSR ve 3 směrech: na severu přes Pobaltí na Leningrad, střední skupina armáda směřovala na Moskvu a jižní skupina útočila v oblasti Kavkazu
Němci uplatnili taktiku bleskové války a sovětskou armádu i Stalina zaskočili
BITVA u Moskvy (prosinec 1941) – zastaven německý postup – ruský mráz
SSSR mělo převahu v lidských, surovinových a i průmyslových kapacitách
nejvýznamnější bitva u Stalingradu – léto 1942 – padl mýtus u neporanitelnosti německých armád
britská strana ožila a zahájila rozsáhlé protiakce na severoafrickém a středomořském válčišti

Vstup USA do války – střetly se zájmy USA a Japonska

7.12.1941 svaz 6 japonských letadlových lodí bez vyhlášení války napadl americkou námořní základu Pearl Harbor na Havajských ostrovech = USA vypověděly Japonsku válku = Hitler vyhlásil USA válku
válku Japonsku vyhlásila válku i VB¨
VÁLKA SE STÁVÁ SVÉTOVOU
Japonsko dále postupovalo děsivou rychlostí – heslo: „Asie Asiatům“ – cílem bylo ovládnout Tichomoří – prudce zaútočilo v Pacifiku a Asii jak na americké základny, tak na britské, francouzské a holandské kolonie – dobyli Filipíny, Malajsko, Indonésii a Barmu, část nové Guineje a zastavilo se až v dubnu 1942 – v červnu spojenci vytlačovali Japonce zpátky přes Tichý oceán

1942 = zlomový rok války

Osa potřebovala rychlé vítězství, než naběhnou obrovské průmyslové kapacity USA, urychleně přesměrovávané na válečnou výrobu
Německo zahájilo novou rozsáhlou ofenzívu v jižní části východní fronty a dosáhlo vrcholných úspěchů, čímž přiblížilo Velkou Británii na samý pokraj kolapsu
v severní Africe nástup generála Montgomeryho za VB = bitva u Al-Alamejnu – říjen 1942 – VB + USA X Něm + It – kapitulace
Japonsko zase sklízelo bohaté plody své ofenzívy ALE obě strany přecenily své síly = německá vojska již nedokázala přejít do ofenzívy na celé východní frontě a nedostávalo se jim dost sil pro středomořské a africké válčiště = ústup Německa do hloubi Ukrajiny
Japonské námořní síly vyvolaly dlouho plánovanou rozhodující bitvu s americkými letadlovými loděmi, aby ovládlo Austrálii
bitva u Midway (červen 1942) – americké námořní síly způsobily japonskému loďstvu velké ztráty
bitva u ostrova Savo
bitva o Guadalcanal a u východních Šalomounů (srpen 1942 – únor 1943) = Japonsko utrpělo zdrcující porážku = postupný úpadek a pasivita

VELKÁ ALIANCE a mezinárodní politická jednání

1.1. 1942 – podepsalo tzv. deklaraci Velké alianci 26 států – zavázaly se využít všechny své zdroje k boji proto fašistickým státům Osy a neuzavírat s nimi separátní mír
rozhodující slovo USA, VB, SSSR
základ pro pozdější vytvoření OSN

Vznik Velké trojky – listopad/prosinec 1943 – USA (F.D Roosevelt), VB (W. Churchill), SSSR (J.V. Stalin)

1. konference v Teheránu – hlavní téma: konečný útok proti Německu v Evropě a otevření druhé fronty ve Francii

1943

beznadějné postavení Osy
krach německé ponorkové války v druhé bitvě o Atlantik
zhroucení vojsk Osy v Severní Africe pod soustředěným tlakem Britů a Američanů
neúspěch v bitvě o Kurský oblouk a následná zdrcující sovětská ofenzíva, která zahnala německé síly až za Dněpr
pád Sicílie a úspěšné vylodění Spojenců v Itálii – přešla na stranu Spojenců
Japonci při přísunu posil utrpěli porážku v bitvě v Bismarckově moři (2.–4. března)
Spojenecké síly zahájily svoji ofenzívu – taktika přeskok z ostrova na ostrov – Šalomounovými ostrovy na sever k Rabaulu, na ostrov Vella Pavella, na ostrov Bougainville a císařské japonské námořnictvo už nemělo kapacity k odpovídajícím protiakcím – americké ponorky ovládly většinu Pacifiku a doslova masakrovaly japonské obchodní loďstvo
řada bitev se střídavými úspěchy (27. března bitva u Komandorských ostrovů, 13. července bitva u ostrova Kolombangara, 6.–7.srpna bitva v zálivu Vella, 7. října bitva u Vella Lavella, 1. listopadu bitva v zátoce císařovny Augusty, 5. a 11. listopadu nálety na Rabaul a 26. listopadu bitva u mysu sv. Jiří)
20. listopad spojenecké vylodění na Gilbertových ostrovech
v severním Pacifiku probíhaly boje na Aleutách

1944

1944 byl pro Třetí říši i Japonsko katastrofální
jaro 1944 přípravy na vylodění angloamerických spojeneckých vojsk v Normandii
DEN D – 6.6. 1944 – operace Overlord – vylodění Spojenců v Normandii pod vedením amerického generála Eisenhowera – 5000 dopravních plavidel s vojáky a vojenskou technikou, 1000 plavidel jako ozbrojený doprovod, 10 000 letadel, vylodění 150 000 spojeneckých vojáků – Německý protiútok ztroskotal a Spojenci pronikali do francouzského vnitrozemí – některé americké oddíly pronikly až na území Německa
na východní frontě Rudá armáda zahájila 20. června operaci Bagration – průlom německou obranou
Státní převraty v Rumunsku a Bulharsku – vyhlásily Německu válku, což mělo pro Wehrmacht katastrofální důsledky = Německo ztratilo ropná pole u Ploiesti a jeho vojska se musela z Rumunska urychleně stáhnout
1944 došlo k oživení německé válečné mašinérie a k některým dílčím úspěchům = spojenecká porážka u Arnhemu
německá vojska zastavila postup Rudé armády před Varšavou, v Pobaltí i ve Východním Prusku a zahájila ofenzívu v Ardenách (operace Noc a mlha)
na stranu protinacistické koalice přešlo Finsko, které překvapivě rychle přinutilo Wehrmacht opustit většinu svého území
na Tichomořském válčišti Američané postupně osvobozovali Tichomořské ostrovy od japonské nadvlády – obsazeny Marshallovy ostrovy, ostrovy Mariany a Palauské ostrovy
19.—21. června bitva ve Filipínském moři ve které utrpěli Japonci těžkou porážku.
15.12. spojenecké vylodění na Filipínském ostrově Mindanao

1945

počátkem roku 1945 německé válečné hospodářství kolabovalo
nálety anglo-amerických leteckých sil
německá armáda byla zřetelně oslabena a naprosto nebyla schopna zvládat všechny přidělované úkoly, které jí Hitler přiděloval naprosto bez ohledu na realitu.
31. ledna stála Rudá armáda na Odře, což bylo zhruba 70 km od Berlína
přes naléhání Stalina, který si přál okamžitý útok na Berlín, se sovětské vrchní velení soustředilo na zabezpečení křídel a zahájilo útok proti silnému německému seskupení v Pomořansku
pokračovaly boje ve Východním Prusku a v Maďarsku
na západní frontě překročila americká vojska 7. března 1945 most přes Rýn u Remagenu a zahájila postup do nitra Německa
setkání amerických a sovětských vojáků v Organ na Labi
30. dubna 1945 spáchal Adolf Hitler sebevraždu
2. května padl Berlín a jeho posádka se vzdala
6. května 1945 zahájila sovětská vojska Pražskou ofenzívu proti německým vojskům na území Čech
kapitulační akty Německa byly podepsány 7. května v Remeši a 8. května v Berlíně

Jednání o poválečné podobě světa

4. až 11. února se v Jaltě konala 2. konference zástupců Velké trojky – SSSR, USA a Velké Británie– jednalo se o aktuálních otázkách koordinace vojenských operací a podmínky účasti SSSR ve válce proti Japonsku, dále o poválečném uspořádání Německa, o válečných reparacích
11. – 19. srpen jednal Churchill + Roosevelt v kanadském Québecku o situaci na frontě v Pacifiku
září 1944 – jednání v Dumbarton Oaks – o poválečném uspořádání Světa
vznik Mezinárodního měnového fondu a Světové banky pro obnovu a rozvoj

Vyjednávání s Japonskem

na Tichomořském válčišti probíhaly v lednu 1945 další boje o Filipíny, Američané se vylodili na ostrovech Okinawa a Iwodžima = fanatičtí japonští vojáci často bojovali až do posledního muže

Představitelé tří vítězných velmocí (USA, Velké Británie a SSSR) vyzvali na Postupimské konferenci japonskou vládu k úplné kapitulaci – japonská vláda na tyto požadavky nepřistoupila = Spojenci proto obnovili letecké útoky na Tokio a další japonská města.

Truman použití atomové bomby a informoval o tom v Postupimi Stalina
křižník Indianapolis přivezl bomby a řadu odborníků 30. července na ostrov Tinian v Marianách, kde proběhly poslední přípravy
6. srpna 1945 došlo ke svržení atomové bomby na japonské město Hirošimu
9. srpna byla svržena atomová bomba na Nagasaki
8. srpna 1945 vyhlásil Sovětský svaz Japonsku válku, následujícího dne zahájil útok proti japonské armádě v Mandžusku. 15. srpna bylo uzavřeno příměří a byly ukončeny boje
samotný kapitulační akt se odehrál 2. září 1945

Detaily o svržení atomových bomb

2. prosince 1942 se americkému vědci italského původu Enrikovi Fermimu zdařila první řízená řetězová reakce

hlavní práce na konstrukci atomové bomby spočívala na pracovním týmu fyzika Roberta Oppenheimera v Los Alamos v Novém Mexiku

na konci května 1945 prohlásil Oppenheimer, že je atomová bomba vyrobena

Bombardér B-29 vzlétl 6. srpna ve 2.35 z ostrova Timian a vydal se nad Hirošimu. Bombometčík major Tom Feerebee dostal v 8:13 rozkaz, aby atomovou bombu, nazvanou Little Boy, svrhl.

O 2 minuty 17 sekund později byla bomba svržena a za 43 sekund vybuchla 600 metrů nad Hirošimou, kde došlo k ohnivé bouři o rychlosti 1 200 kilometrů za hodinu; všeničící žár trval více než 6 sekund. Do vzdálenosti 1,5 kilometru od epicentra výbuchu se hroutily zdi a ještě v oblasti do čtyř kilometrů vypukly vlivem tepelné vlny požáry. Radioaktivní záření mělo smrtící účinek do okruhu jednoho kilometru od místa výbuchu. Počet mrtvých podle prvních zjištění dosáhl 78 150, k tomu ještě přibylo 13 939 nezvěstných a 9 284 raněných. (Celkový počet obětí první atomové bomby se odhaduje na 150 až 200 tisíc.)

V Japonsku vzbudil útok obrovský zmatek. Sovětský svaz poté vyhlásil 8. srpna Japonsku válku. Japonská vláda se přesto nemohla odhodlat ke kapitulaci – odpor vojáků byl příliš silný. Prezident Truman se proto rozhodl svrhnout další atomovou bombu. Za první cíl byla určena Kokura, náhradním cílem bylo Nagasaki.

9. srpna po třetí hodině ráno odstartoval letoun s účinnější, plutoniovou bombou, pojmenovanou na počest W. Churchilla Fat Man (Tlouštík). Protože nad Kokurou byla špatná viditelnost, zamířil letoun nad Nagasaki – přístavní město s 200 000 obyvateli. V 11:01 byla bomba svržena; vybuchla 600 metrů nad zemí a zabila přes 30 000 lidí. Až poté se rozhodla japonská Nejvyšší rada přijmout kapitulaci.

Nové technologie ve válce

Snaha o co nejdokonalejší zbraně vedla k prudkému rozvoji jak zbraní tak technologií. Ještě během války došlo k prudkému rozvoji jaderných technologií a vývoji a použití jaderných zbraní, raketových technologií (jejichž vrchol ve zbrojní výrobě představovaly německé V1 a V2). Německá strana i Západ vyvinuly proudové letouny ústící v novou generaci bojových letadel. Došlo k velkému zlepšení v oblasti dělostřelectva, objevily se nové a efektivnější typy řízení palby u námořních lodí, nové zaměřovače a specializovaná dělostřelecká munice, určená pro boj proti pevnostem a obrněné technice. Prudký vzrůst výkonu a efektivity motorů dal vzniknout těžce opancéřované technice, jakou si odborníci před válkou dokázali jen těžko představit. Objevila se úplně nová zařízení, která před válkou vůbec neexistovala, nebo existovala, ale v nepříliš použitelné podobě, jako byl např. radar.

Časové mezníky 2. sv. války

3. září 1939 – VB a Francie vyhlásily válku Německu
duben-červen 1940 – Hitler okupoval většinu západní Evropy
srpen-říjen 1940 – Bitva o Británii
22. červen 1941 – Hitler napadl SSSR
7. prosinec 1941 – Japonci zaútočili na válečné loďstvo v Pearl Harboru
6.červen 1944 – Spojenecká invaze ve Francii (Den D)
30.duben 1945 – Hitler spáchal sebevraždu
8.květen 1945 – Německá kapitulace
6.srpen 1945 – Hirošima byla zničena atomovou bombou
14. srpen 1945 – neoficiální konec 2. sv. války
2.9. 1945 – oficiální konec 2. sv. války

HOLOCAUST

27. leden zvolen jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu

Holocaust – označení pro systematické pronásledování a hromadné vyvražďování Židů prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světové války. Nacistický holocaust, při kterém bylo vyvražděno okolo 6 milionů Židů, je jedním z největších zločinů a tragédií v dějinách lidstva.

Norimberské zákony – dva ústavní zákony německého Říšského sněmu přijaté 15. září 1935 v Norimberku: zákony o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti, podle nichž ztráceli občanská práva ti, kdo nepatřili k „arijské“ či „nordické“ rase. Především byl vyhlášen zákaz sňatku mezi Židy a Árijci.

termín rozšířen i na pronásledování a vraždění dalších etnických a náboženských skupin, např. Romů, homosexuálů či politických odpůrců režimu, kteří byli považováni za rasově méněcenné
jakákoli genocida či masakr

Židé

Hlavní obětí holocaustu byli Židé. Holocaust byl praktickou aplikací „konečného řešení židovské otázky“ (Endlösung der Judenfrage), kterým mělo být úplné vyvraždění židovské populace. Německo také vyžadovalo vydání Židů po svých spojencích a satelitech.Vyvražděny byly zhruba dvě třetiny evropských Židů, většinu obětí tvořili Židé z Polska (3 milióny mrtvých).

Romové

Dalším terčem vyvražďování byli Romové, s odhadovaným počtem obětí 220 tisíc (některé odhady uvádějí až 800 tisíc), což činí asi čtvrtinu až polovinu jejich předválečné populace.

Ostatní

Pronásledováni a vražděni byli také příslušníci slovanských národů, homosexuálové, Svědkové Jehovovi, lidé s nějakým tělesným či duševním postižením a političtí odpůrci nacismu. Celkový počet obětí německých válečných zločinů se odhaduje na 12 – 26 miliónů.

Připomínání obětí holocaustu

Oběti holocaustu si mnoho států světa připomíná 27. ledna, den osvobození vyhlazovacího tábora Auschwitz – Birkenau Rudou armádou.

Prostředky holocaustu

Nejhrůznějším prostředkem holocaustu byly koncentrační a vyhlazovací tábory, které představovaly doslova továrny mající za účel s maximální efektivitou zabíjet dodávané lidi a zlikvidovat jejich mrtvoly. Popravovalo se zastřelením, oběšením a jedovatým plynem (nejpoužívanější byl Cyklon B). Mrtvoly byly poté hromadně pohřbívány či spalovány. Další Židé podlehli pogromům, byli povražděni polovojenskými a protižidovskými komandy nebo zahynuli v důsledku živoření za nelidských podmínek při transportu, v koncentračních táborech nebo v ghettech.

Po přepadení Sovětského svazu 22. června 1941 nechal Adolf Hitler na území Polska zřídit šest vyhlazovacích táborů:

Chełmno (Kulmhof) – 8. prosince 1941 – 17. ledna 1945, přibližně 320 000 obětí
Osvětim (Auschwitz, Oświęcim) – původní tábor byl zřízen na místě opuštěných kasáren v dubnu 1940, existoval do ledna 1945, velitelem byl Rudolf Höß. Později v roce 1941 se rozšířil o Auschwitz II – Birkenau v nedaleké Březince a v roce 1942 následoval Auschwitz III v Monowicích. Počet obětí je odhadován na 630 000 až 1 400 000. Tábory v Osvětimi a Březince jsou dnes přístupné veřejnosti.
Majdanek – červenec 1941 – červenec 1944, 78 000 až 360 000 obětí
Bełżec – březen 1942 – červen 1943, 600 000 obětí
Sobibór – květen 1942 – říjen 1943, 250 000 obětí
Treblinka – červenec 1942 – říjen 1943, nejméně 870 000 obětí

Holokaust v Českých zemích

Holokaust v protektorátu se odehrával pod taktovkou okupačních úřadů a až na výjimky bez odporu obyvatel a za spolupráce úřadů a úředníků českých.Veškeré židovské záležitosti měla na starosti Ústředna pro židovské vystěhovalectví.

Při vzniku Protektorát Čechy a Morava žilo na tomto území přes 120 tisíc Židů. Asi 30 tisícům Židům se podařilo emigrovat, drtivá většina ostatních byla deportována. Počet českých židovských obětí holocaustu není přesně znám, zavražděno však bylo minimálně 80 tisíc Židů.

Židé byli hned od počátku nacistické okupace postupně systematicky vyřazováni z hospodářského i společenského života. Židům bylo zakázáno pracovat jako právníci či zaměstnanci veřejných institucí a byly výrazně omezeny jejich možnosti prodávat, pronajímat či darovat svůj nemovitý majetek. Židé byli vykázáni z německých středních a vysokých škol. Dále nesměli cestovat, vstupovat do veřejných dopravních prostředků, byli zbaveni přídělu potravin a všichni museli nosit zvláštní označení – žlutou židovskou šesticípou hvězdu (Davidovu) s nápisem JUDE.

21. června 1939 vydal říšský protektor Neurath své vlastní nařízení, které bylo založeno na principech norimberských zákonůa výrazně omezovalo Židům možnost disponovat svým jměním a ke správě židovského majetku mohl být určen nucený správce.

Protižidovskou aktivitu vyvíjely také obecní samosprávy a část místního obyvatelstva. Tak například několik Němců vypálilo olomouckou či frýdeckou synagogu.

Reinhard Heydrich dokonce vydal varování, že se sympatizanty s Židy bude zacházeno stejně jako s Židy samotnými.

Čeští Židé byli od podzimu 1941 ve velké míře deportováni do koncentračního tábora Terezín. Z Terezína byli Židé deportováni na Němci okupovaná území Sovětského svazu či Polska.

Terezín byl také místem nacistů, kde se snažili oklamat veřejnost – návštěva Červeného kříže.

K prvnímu transportu se prvních tisíc Židů shromáždilo 13. října 1941 ve Veletržním paláci a o tři dny později je vlak odvezl do Lodže. Stejným způsobem pak probíhaly další čtyři deportace. Obdobně byl v polovině listopadu vypraven také transport z Brna do Minsku. Ostatní židovské obyvatelstvo pak již bylo převezeno podle plánu do Terezína.

O majetek deportovaných Židů se staralo Treuhandstelle, nově zřízené oddělení ŽNO. Zaměstnanci tohoto oddělení klasifikovali židovské byty a odhadovali jejich cenu. Část bytů byla ihned rozprodána, z ostatních bytů bylo veškeré vybavení odvezeno do speciálních skladů, kde proběhla důsledná inventarizace.Právně patřil majetek Vystěhovaleckému fondu, mnozí nacističtí pohlaváři jej však využívali k osobnímu obohacování.

Německá vojska vstoupila do Uherského Brodu 17. března 1939. Na okresním úřadě v Uherském Brodě bylo prakticky ihned po obsazení zavedeno německé úřadování. 1. září 1939 byl zatčen představitel národních socialistů starosta Bohuslav Luža a byl deportován do koncentračního tábora Dachau. V roce 1941 byl transportován do Buchenwaldu a krátce po osvobození tábora zemřel. Byl nahrazen kolaborantem Vladimírem Havránkem. Němci chtěli co nejvíce zničit svobodné smýšlení Moravanů a tak byli zatčeni a mučeni v koncentračních táborech představitelé tehdejší správy města.

Na základě protižidovských norimberských zákonů bylo všem Židům zakázáno zdržovat se v hostincích, na koupalištích, v parku, mohli nakupovat jen v některých obchodech a v určitou hodinu. Také nemohli vycházet po osmé hodině večerní ven a nesměli opouštět město. V roce 1940 byly zabavovány všechny živnosti (hostince, obchody…). Protižidovská perzekuce vyvrcholila v noci z 30. na 31. července 1941. Byla vypálena Židovská synagoga. Koncem roku 1942 byli do Uherského Brodu svezeni Židi z celého okresu a odtud byli v lednu deportováni do Terezína nebo přímo do Osvětimi. Z celkového počtu 860 těchto lidí zemřelo ve vyhlazovacích táborech 573 osob. Do Uherského Brodu se vrátil jen nepatrný zlomek původních židovských obyvatel v počtu asi 54 lidí.

Vnímání holocaustu

Standardní interpretace holocaustu stojí na 2 tezích:

Holocaust je ojedinělá historická událost. Opačné tvrzení je „nemorální ekvivalence“.
Holocaust je vyvrcholení iracionální, po staletí soustavně pěstované nenávisti nežidů k Židům.

Zpochybňování holocaustu

Existují lidé zpochybňující holocaust, netvoří homogenní skupinu, ačkoliv většina z nich vykazuje společné znaky a názorové tendence – např. snaha o revizi výsledků druhé světové války, odpor ke státu Izrael, který je za architekta „osvětimské lži“ označován apod.

Spektrum názorů je v tomto případě velmi široké a zahrnuje jak tvrzení o neexistenci a neuskutečnitelnosti holocaustu (Ernst Zündel), tak i tvrzení, která holocaust zlehčují (David Irving, Jean Marie Le Pen).

V mnoha státech světa (včetně České republiky) je toto hlásání teorie tzv. Osvětimské lži hodnoceno jako trestný čin.

Evropa po druhé světové válce

Počátky bipolarity

Trumanova doktrína

zadržování komunismu, zatlačování komunismu
snaha zabránit šíření komunismu kdekoliv na světě
zasloužil se o pád komunismu v Turecku a v Řecku

Marshallův plán

vyhlásil je generál George Marshall, americký státní tajemník
finanční pomoc USA západní Evropě (a hospodářská obnova Evropy)
měl také politický podtext (snaha připoutat Evropu k USA)
půjčka 17 mld. US$ (Francii, Británii, Itálii, Německu)
podmínka: nesmí být komunisté
nabídnut i SSSR, ale i ČSR
- v ČSR velké diskuse, jednání (1947- neúroda, kritický vývoj v ČSR)
- Jan Masaryk, Rybka – do Moskvy (tam bylo naznačeno, že přijetím Marshallova plánu vyhlásíme nepřátelství SSSR)
- komunisté proti, ostatní strany pro
- nakonec se vláda dohodla, že jej nepřijímáme kvůli narušení vztahů se Sovětským svazem (tím se potvrdila naše orientace na SSSR)
- odmítnutí Marshallova plánu (vynucené Stalinem)
těžká rána pro válkou vyčerpané státy východní a jihovýchodní Evropy
náhražka za „Program pro obnovu Evropy“

Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP)

vznikla v lednu 1949
založená z iniciativy sovětského vedení na moskevské poradě představitelů
SSSR, Bulharska, Československa, Maďarska, Polska a Rumunska
další členové:
- Albánie (od února 1949 do 1962 – vystoupila)
- Německá demokratická republika (od října 1950)
- Mongolsko (od 1962), Kuba (od 1972), Vietnam (od 1978)
hlavní cíl: koordinace ekonomických plánů, investic a využití všech zdrojů členských zemí
vznikaly dlouhodobé plány upřednostňující překotný rozvoj těžkého průmyslu bez ohledu na technické a surovinové zázemí jednotlivých států
SSSR, (r. 1951 … 80 % zahraničního obchodu měl se zeměmi RVHP)
- diktoval ceny za dodávky surovin a energie
koncem padesátých let se pomalu začalo prosazovat úsilí o dělbu práce a koncentraci některých výrob ve „vhodných“ zemích
obrovská zbrojní výroba (heslo „zvýšení obranyschopnosti“)
- přípravy na útok proti západu

Německo po 2. světové válce

První Berlínská krize

V letech 1947-48 došlo ke spojení tří západních států (trizonie). Roku 1948 proběhla v trizonii měnová reforma (náznak snahy o osamotnění).

SSSR uzavřel přístupové cesty do Berlína
1948-49 – „První Berlínská krize“
- západní Berlín zásobován „leteckým mostem“ (=> SSSR blokádu cest zrušil)
7.9.1949 – v trizonii vyhlášena Spolková republika Německo (v čele s Konradem Adenauerem)
- v příštích několika letech zde proběhl „hospodářský zázrak“
7.10.1949 v Sovětské zóně vyhlášena Německá demokratická republika

Druhá Berlínská krize

souvisela s rozdělením Berlína na východní a západní část, z východní části utíkali lidé do západní a odtud odcházeli do SRN aj. západních států
velkým problémem byl „únik mozků“ (inženýrů, lékařů, vědců) na západ
v noci 13. srpna 1961 byla postavena Berlínská zeď, která rozdělovala Východní a Západní Berlín
- padla v listopadu 1989

Východní blok“ v letech 1947 – 1956

postupně zde vznikaly totalitní režimy (nazývaly se lidově-demokratickými republikami)
stávají se z nich satelity SSSR => prosazuje se pouze sovětský model socialismu
jediná země, která se proti tomuto vzbouřila, byla Jugoslávie
1947 – zřízeno komunistické informbyro (= nástroj sovětského vlivu, hlavním ideologem byl Ždanov)
1949
- nastala roztržka mezi Jugoslávií a SSSR (Jugoslávie se nechtěla podřídit Stalinovi)
- jugoslávský prezident: Josiph Broz (Tito) (prezidentem 1952-1980)
- spor ukončil až Chruščov (při návštěvě Jugoslávie r. 1955)
Jugoslávie se ale nikdy SSSR zcela nepodřídila
v 50. letech v zemích „Východního bloku“ probíhaly

Politické procesy

proti opozici (Milada Horáková)
proti představitelům západního odboje
proti církvi a církevním hodnostářům
nakonec se obrátily i proti bývalým vedoucím komunistům (proces s generálem Slánským)
výsledek: tisíce lidí v pracovních táborech
od druhé poloviny 50. let se revidovaly politické procesy, rehabilitace odsouzených

roku 1953 zemřel Stalin
1956
- na XX. sjezdu KSSS sovětský generální tajemník Nikita S. Chruščov poprvé oficiálně vystoupil proti kultu Stalina
- začátek cesty k nápravě režimu, k jeho zmírnění
1955 – SSSR podepsal smlouvu s Rakouskem, Sovětská armáda se stáhla z Rak. území
1956 – „podivný podzim“
- pokus o přeměnu komunistického režimu v Maďarsku
- krvavě potlačen sovětskou armádou
1958 – Chruščov se stal předsedou vlády (byl již generálním tajemníkem) vládl až do roku 1964, kdy se proti němu zosnovalo spiknutí, kterému se již neubránil